Pro to, abyste mohli své děti podpořit na jejich životní cestě také prostřednictvím procesů Cesta, nemusíte být žádnými terapeuty. U běžných zdravotních i jiných obtíží si poradíte sami, stačí mít důvěru ve své děti a jejich – jak se teď vzletně říká – vnitřní potenciál. Nebo moudrost jejich těla, napojení na intuici, otevřenost, bezprostřednost. Je však třeba bezpodmínečně dodržet tato pravidla:
- Cesta není výchovný prostředek! Nepoužíváme ji proto, abychom děti napravili, někam je vmanipulovali! Bylo by to hrubé zneužití vaší vzájemné důvěry. Problém, který chcete společně řešit, musí vnímat jako problém samo dítě. Pokud vnímáte problém jen vy a dítě nikoli, pak je to ve skutečnosti buď vaše téma, nebo jej dítě ještě nechce nebo nedovede řešit a Cesta není v tuto chvíli vhodná. Dítě musí vždy souhlasit s tím, že společně projdete procesem, a chtít svůj problém vyřešit.
- Buďte velmi pozorní, když svému dítěti nabízíte Cestu. Jak moc vám osobně vadí, co dítě dělá či nedělá nebo čím zrovna prochází? Dovedete zůstat neutrální, otevření, přijímající, nebo vás jeho problém rozčiluje, chcete ho odstranit, zkrátka s vámi nějak citově rezonuje? Pokud cítíte, že máte potřebu nějak zasahovat, kontrolovat, vylepšovat, nabízet řešení, nejdříve si projděte procesem sami a teprve potom, z větší otevřenosti a hlubšího přijetí, přizvěte i své dítě, pokud to bude ještě třeba. Velice často nám problémy a trápení našich dětí připomínají něco z našeho dětství a svou vlastní pravdivou cestou jim mnohé ulehčíme víc, než když jim z cesty odstraňujeme jejich životní překážky.
- V Cestě zásadně nedávejte dítěti žádné rady ani poučení. Dítě samo ví, co potřebuje, co musí říct, co se musí stát, aby se problém vyřešil. Přečtěte si knihu Cesta pro děti a volně se vydejte na Cestu, buďte připraveni improvizovat, malovat, hrát si s plyšákem, bouchat do polštáře, prostě to, co vyplyne z daného okamžiku. Nic není špatně. Máte-li pochybnosti, zeptejte se rádce, který se objeví ve vnitřním prostoru vašeho dítěte, a vzdejte se všech vlastních rad.
- Ptejte se, ptejte se, ptejte se. Naprostá většina vašich vět v procesu Cesta by měly být otázky. Zůstaňte otevření, hraví, podporující a učte se od svých dětí jak odpouštět. Je velmi pravděpodobné, že se v Cestě objevíte jako součást vzpomínky a že si s vámi bude vaše dítě potřebovat u táboráku popovídat. Celý rozhovor se odehrává ve vnitřním prostoru vašeho dítěte a dítě odpovídá taky za vás. Odolejte pokušení odpovídat za sebe a poslechněte si ve vší otevřenosti, co ve vnitřním prostoru dítěte odpovídáte a jak reagujete. Leccos se tak o sobě dozvíte.
- Po Cestě svoje děti podpořte v tom, k čemu sami došli. Nikdy její průběh nesdělujte nikomu bez souhlasu vašeho dítěte a nikdy nic z Cesty v nějaké slabé chvilce nepoužijte proti němu. Nechte dítě namalovat obrázek, jak se bude cítit a jak bude situace vypadat, až se problém úplně vyřeší. Pověste ho na nástěnku a podpořte své dítě v tom, aby se mohl stát skutečností.
Pokud cítíte, že problém je příliš složitý, dítě cítí velký strach nebo jste v situaci emocionálně zainteresovaní, je lepší, když vyhledáte terapeuta, který s dítětem procesem Cesta projde. Terapeuti mají ještě další nástroje a zkušenosti, které mohou proces urychlit, zjemnit nebo pomoci dětem projít i velmi traumatickou zkušeností.
Pokud ve vás zraje touha něco podobného s dětmi zkusit a prožívat jejich dospívání a dozrávání ve větší intimitě a v hluboké lásce, už brzy se tady na stránkách objeví dárek pro vás… :-)