Cesta a léčba alergií

Opakovaně tu píšu, že pro mě Cesta není metodou ani terapeutickou praxí, ale způsobem jak žít každodenní život. Je to proto, že člověk si během procesů brzy uvědomí, že má co dělat s mohutnou, moudrou a inteligentní silou, jejíž působení je během Cesty přímo hmatatelné. A jakmile si toto uvědomí a překoná naši dospěláckou kritickou skepsi, pochopí, že kontakt s touto silou, jíž mnozí říkají Bůh, nemusí být omezen na proces samotný, ale že je možné komunikovat nejen s nejhlubší podstatou uvnitř nás, která nastartuje léčivý proces, ale také s rostlinami, zvířaty, a dokonce s buňkami, receptory v těle a podobně. Potom se Cesta stane způsobem života – vědomým, pokorným a otevřeným.

Děti to mají lepší v tom, že mají snazší přístup k tvořivé, a tedy i léčivé síle v nich, a proto Cesty s nimi bývají rychlé a zábavné. Někdy se podobají Cestám nás dospělých s emocemi, vzpomínkou a táborovým ohněm. Jen děti na svých příbězích tolik nelpí, a tak snadno a rády odpouštějí a nebojují tolik jako většina z nás. Jiné Cesty jsou z našeho pohledu úplné ptákoviny, a přesto v sobě mají obrovský léčivý potenciál. Se svolením Elišky uvedu její proces, při kterém si vyléčila alergii na meruňky. Bylo jí tenkrát čerstvých šest let, takže s měsíci v roce se teprve seznamovala. Proto mě překvapilo, že když se měla ve vzpomínce dostat do okamžiku, kdy tělo poprvé zareagovalo alergickou reakcí, okamžitě vystřihla celé datum včetně hodiny a dne v týdnu.

Spočítala jsem si, že tedy její tělo začalo přemrštěně reagovat už v době prenatální, což Eliška potvrdila a doplnila, že v té době začala většina jejích alergií. Proces samotný byl neuvěřitelnou směsicí surrealistických fantazijích obrazů, ve kterých se bojovalo háčkem písmene Š. Po procesu okamžitě snědla několik meruněk, začala jíst také mák, datle a další tropické ovoce. Klesly mi čelisti, když jsem si po skončení procesu dohledávala Eliščiny časové údaje a den v týdnu přesně seděl s datem před šesti a půl lety… Podobně s ní pracuji i tehdy, když omylem sní stopy oříšků a začne pociťovat nastupující alergickou reakci. To jsou ale už situace, kdy člověk musí být natolik pokorný a vědomý si svých omezení a hranic, aby věděl, kde smí a kde nesmí zasahovat a kde má místo klasická medicína. Léčivé obrazy jsou ale stejně fascinující, počínaje skřítky točícími se na bodláku ve zřítelnici oka až po zakalené studánky, které se čistí pitím vody a věnečky kopretin. Alergická reakce je během několika minut zažehnána a dospělý člověk v úžasu, čeho je dětské vědomí schopno.

K tomu, abyste s dětmi procházeli procesy Cesty není potřeba terapeutické vzdělání. Pravda je dostupná komukoliv kdykoliv. Je jen potřeba k dětem přistupovat s naprostou otevřeností a důvěrou, aby věděly, že cokoli  řeknou nebo budou cítit, je správné. Cesta taky není způsobem jak děti napravovat a vychovávat; pokud tedy cítíte, že některé chování vašeho dítěte vás vytáčí, je to pozvání k Cestě pro vás, ne pro vaše dítě. :-) Pokud ale vaše děti vědí, že ve vás mají v tomto směru parťáka, můžete s nimi prožít neuvěřitelné věci. Co na tom, že nad většinou z nich zůstane v úžasu rozum stát…

(2016)