Co bude dál?

Nejrůznější vládní experti nás vyzývají, že se máme připravit na nejhorší a že si máme dlouhodobě zvykat na roušky a sociální distancování.

Moji milí,

v mém světě jsme všichni lidské bytosti, vzájemně propojené. Lidskost, to je pro mě blízkost a intimita. Vzájemná pomoc a solidarita je pro mě to, co z nás dělá lidské bytosti. Nemám v úmyslu se toho vzdát.

Takže:

Budu-li nemocná, vezmu si roušku a budu od vás držet distanc, ale daleko spíše zalezu do postele. Abych ochránila vás a protože se mám ráda.

Budu vám vděčná, když uděláte totéž.

Nikdo to tu nepřežije, to už je staletími ověřené, ale žít trvale ve strachu a oddělenosti, to nemá nic společného se skutečným, naplněným životem. To nemám v plánu, protože smyslem mé práce je propojovat.

A jsou situace, které nelze vyřešit jinak než dotykem, ve vzájemném objetí. Nechávám proto pro vás vždy náruč otevřenou.

A vám dávám možnost svobodné volby.

Katka Bea