Dar, nebo výzva?

Pokud čtete můj blog pravidelně, víte, že jsem byla před časem v České Kanadě obdarována pérem dravce. A když jsme se po pár týdnech na stejné místo vraceli v rámci naší rodinné dovolené, chtěla jsem dravčímu národu nějak poděkovat. Přinést mu nějaký dar.

Pořád jsem ale nemohla přijít na to, jaký dar by to měl být.

A potom nadešel den, kdy jsme se opět vydali na neuvěřitelné, nádherné místo zvané Hadí vrch a já neměla nic.

Vůbec nic.

Těsně před ochodem jsem se podívala do knihy k šamanským medicínským kartám, zda by mi přeci jen nepřišla nějaká pomoc, a tam stálo toto:

Medicína orla je darem, který dáváme sami sobě, aby nám připomínal svobodu nebes. 

Orel od vás žádá, abyste uplatnili své právo na svobodu a následovali radost, po níž touží vaše srdce.

A já jsem najednou věděla.

Žádný dar není potřeba nosit, protože ani péro nebylo samo o sobě darem. Bylo výzvou, hozenou rukavicí, kterou je třeba zvednout.

A tak jsem ji zvedla.

Ještě ten den.

A po pěti letech jsem opět usedla za volant auta a vrátila se k řízení. Jako věčný začátečník.

A z rychlosti 30 km v hodině jsem to za ten týden vytáhla na sedmdesátku. :-)

PS: Dravcům jsem se na Hadím vrchu poklonila až k zemi. 

PPS: Ne vždy se kairos (čas správného okamžiku) shodne s časem naší lidské civilizace. A tak jsem zjistila, že jsem celý týden jezdila s dva roky propadlým řidičákem. :-)

PPPS: Už si nechávám dělat nový. :-)