Den blbec

Včera odpoledne jsme byly s nejstarší dcerkou podpořit rukodělné výrobce na Fler jarmarku ve vedlejším městě. Měly jsme pak ještě nějaké pochůzky a já jsem nějak nevychytala zpáteční spojení. Autobusy tím směrem jezdí tak často, že je většinou není potřeba hledat dopředu, a já na to spoléhala. Bohužel realita sobotního odpoledne byla velmi prozaická a autobus v horizontu dalších dvou hodin nikde. Peníze jsme měly přesně na zpáteční cestu, už nám začínalo kručet v břiše a s pomalu zapadajícím sluníčkem se do nás dával chlad. Pech, dalo by se říct. :-)

Když se mi v životě stane, že se věci jakoby zadrhnou, nezlobím se a jdu s očima na stopkách hledat odpověď na otázku, proč mě chtělo Univerzum zrovna teď na tomto místě, když já tu rozhodně být nechtěla. :-)

Vydaly jsme se směrem k domovu a čekaly na poměrně komplikovaný a ne úplně okamžitý odvoz autem. Procházely jsme ulicí, kterou jsme nikdy předtím neměly potřebu jít. Na jejím konci jsme narazily na překrásné místo. Mezi domy se tam krčila nádherná kaplička se svatým, jehož se mi nepodařilo identifikovat, pod kterou pramenila voda a nad níž se skláněly dvě mohutné, už od pohledu prastaré lípy. Vlastně mi přišlo, že ty lípy a ten pramen tam byly od nepaměti a kaplička a potom všechny ty domy se na to posvátné místo jaksi přilepily. Postály jsme tam s Eliškou, občerstvily se, vyslaly střelné modlitby a šly dál.

Došly jsme na křižovatku, kde jsme čekaly na našeho laskavého odvozce mého muže. Celou dobu několik desítek metrů od nás stál stopař prosící o odvoz naším směrem. Trvalo více než půl hodiny, než jsme se našeho auta dočkaly a on tam pořád stál. Bylo více než jasné, že do auta nastupujeme spolu – všichni jsme byli na stejné lodi a všichni jsme si přáli totéž. Stopař měl velikou radost, protože na rozdíl od nás neměl v peněžence ani na ten autobus.

Někdy nás Bůh pozdrží proto, abychom se něco naučili nebo abychom dostali dar, který bychom jinak ve spěchu přehlédli. Někdy jsme ale nástrojem Boží milosti a jsme na místě proto, abychom pomohli někomu, kdo pomoc potřebuje ještě více než my. Mějme proto oči na stopkách, kdykoli věci nejdou podle našich plánů, ale vlamuje se do nich vyšší vůle, která se na povrchu může jevit jako smůla, pech nebo den blbec. :-)

(2015)