Dnes je to

... přesně deset let ode dne, kdy jsme si s mužem slíbili věrnost a úctu a spojili svoje životy manželským poutem.

Některá vyznání patří mezi čtyři oči, ale jiná potřebují pro svoji závažnost svědky. A tak jako jsme své manželství zpečetili přede svědky, i dnes mám potřebu vyjádřit svou vděčnost takto.

Když se ohlédnu zpátky, uvidím nespočet krásných okamžiků, těžké zkoušky, výjimečné, mezní  okamžiky, které nám s mužem bylo dáno prožít a díky kterým jsme nahlédli až na samou hranici našich duší.

A když se podívám ještě hlouběji, vidím milost, která nás vede a dovedla až sem. Vidím, že žádnou z výzev jsme neoslyšeli, z žádné zkoušky jsme neutekli, nic nezůstalo nedořešeno, nedořečeno, neprožito. Život obrousil náš vztah do takové ryzosti, že jsme v sobě zahlédli své nejhlubší nádherné Já a přestali si být navzájem zrcadly a hrát jakékoli  hry. Nedovedu slovy vyjádřit vděčnost za to, že se v našem vztahu naplnila slova z epištoly svatého Pavla Korintským, kterou jsem na naší svatbě četla:

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.

Vím, že na tom nemáme žádnou zásluhu ani si ji nemůžeme do budoucna nijak pojistit. A tak prosím za všechny vztahy, aby v nich mohla tvořit a skrze ně žít láska, o které mluví svatý Pavel a která má příznačný název – agape. A z celého srdce děkuji už podruhé svému muži za to, že si mě zvolil za svoji ženu…

(2016)