Dnes v noci...

Dnes v noci jsem spala velmi lehce a přerušovaně.

Později jsem měla velmi silný sen. Společně se sestrami kněžkami jsme se připravovaly na porod. 

A jak to tak bývá, ve snech mnoha věcem rozumíme lépe než v bdělém stavu, a tak nevím, jestli dokážu přesně popsat, co jsme dělaly. Nicméně bylo to něco v tom smyslu, že jsme odvolávaly sílu tvoření, která se podílela na vzniku těla děťátka a jeho růstu) a volaly sílu destrukce. (Ano, tu, která mě už několik měsíců učí o své síle). Předaly jsme žezlo síle odpoutání a smrti, aby se mohlo miminko vydat na cestu zrození.

A v okamžiku, kdy jsem se z toho snu uprostřed temné noci probudila, uvědomila jsem si, že před čtrnácti lety touto dobou jsem rodila svoji druhorozenou dceru Hanu.

A najednou jsem cítila, že je otevřený nějaký portál, kterým je možné vyčistit a propustit vše, co nám už neslouží.

A že tento portál se otevírá každý rok v době porodu a je šancí zpracovat a propustit cokoli, co už není životaschopné. Jsou v něm přítomny síly tvoření, ale i smrti. Je v něm možné odevzdat, ukončit, ale také se vyživit.

Nádherné a hluboké napojení se v noci vytvořilo a mně nezbývá než vyjádřit vděčnost, že jsi, Haničko, do mého života přišla.

S tebou do něj přišla Láska.

Nevýslovné díky!