Eliška terapeutka

Včera jsme si s mužem podruhé za společných dvanáct let s dětmi vyrazili do společnosti a naše tři děti zůstaly samy doma.

Za ty roky mimo školská zařízení naše akademické znalosti značně upadly, ale v jedné oblasti se považujeme za experty – milujeme seriál Friends  a jednou za pár let ho na originálním DVD sjedeme celý, vymlouvajíce se přitom na procvičování angličtiny. Nemohli jsme proto říct ne na kvízový večer s tímto tématem a vrozená lidská soutěživost nás hnala do souboje se stejnými blázny, abychom jednou provždy poměřili svoje síly.

Byla to tedy velká akce pro nás i pro naše děti, plná vzrušení, plánů, zdvižených ukazováčků a těšení.

Po osmé hodině jsme volali nejstarší Elišce, zda ti mladší už leží v postýlce a spí, a Eliška jen lakonicky odtušila:

„Jasně, už spí. Vašík se bál nějakýho hororu, tak jsem s ním udělala léčení traumatu, co nám děláváš, když se bojíme, a hned usnul.“

Spadla mi brada a i přes soutěžní adrenalin v krvi a lehké ovínění jsem si uvědomila závažnost situace. Moje dvanáctiletá pubertální, nepříliš sociálně zdatná dcera si právě na jedničku poradila se situací, která je oříškem pro leckterého dospěláka. S pocitem uspokojení jsem se ponořila zpátky do soutěžení s tím, že hlavní výhru jsem měla už v kapse.

Moje děti si do života zcela jistě odnesou nějaký ten šrám, křivdu i trauma a za mnohými z nich budu určitě i já jako jejich nedokonalá máma.

Ale pokud půjdou životem s tím, že tělo je možné léčit a problémy řešit a výzvami odvážně procházet, je to to nejcennější, co jsem jim mohla předat.

Vašík ráno svítil jako sluníčko a pochvaloval si, jak mu Eliška pomohla.

Eliško, jsem na tebe moc pyšná!

PS: Jestli si chcete poslechnout, jak se tahle jednoduchá technika provádí, poslechněte si ji zde:

Praktická ukázka

(Hanička od 11 do 20 minuty)