Hojnost je naší přirozeností

Včera jsem chystala rituál uvítání mezi ženy pro svoji mladší dceru.

Připravovala jsem jej s velikou pečlivostí několik hodin. Každý můj pohyb byl vědomý, plný dojetí a nepopsatelné hojnosti. Vděčnosti, že jsem se toho mohla dožít. Že smím být účastna tohoto důležitého milníku.

V jednu chvíli mi blesklo hlavou: To nejdůležitější ti nikdy nikdo nemůže vzít.

Byla jsem naplněná až po okraj.

A do tohoto rozpoložení mi zatelefonoval jakýsi muž, který mi nabízel finanční poradenství.

"A vás neděsí ta obrovská inflace?"

"Ani ne. Já vydělané peníze investuji zpátky do své tvorby."

"No, já nechci malovat čerta na zeď, ale..."

"Tak ho nemalujte..." :-)

Nevešla jsem se do pánových škatulek a jistě si myslel, že jsem nezodpovědný blázen.

A já?

Možná zbohatneme, možná zchudneme, ale dny, jako byl tenhle, v nás zůstanou jako ty největší poklady.

Už žádná rozhodnutí ze strachu.

Být BOHatý je náš přirozený stav.

PS: Podíváte-li se dobře na obrázek na oltáři, možná uvidíte něco, čeho jsem si všimla teprve dnes ráno. Matka s dcerou nesou džbány a ve směru jejich pohledu je ve skle obrazu vidět odraz sošky Panny Marie, patronky naší Haničky, naší HaMarinky, která celé scéně dává ještě úplně jiný smysl. A ten odraz plamínku u té mladší z nich... Rituály jsou zkrátka velké mystérium.

PPS: Víte, co jsem měla napsáno v kalendáři, aby se Hanička ničeho nedovtípila? Marie, samozřejmě. :-)