Hojnost nebo omezení?

Už se asi nikdo z nás nemůže tvářit, že nevidí, jak ceny stoupají a spolu s nimi i nervozita a taky beznaděj z toho, co ještě nás čeká.

Vyhoření z uplynulých několika covidových let.

Hrůza z možné války a chudoby.

To vše tu je.

Pro někoho velmi reálně, pro někoho ve formě strachu z budoucího.

A myslím, že naprosté většině z nás došlo nebo dochází, že něco, co jsme znali, skutečně definitivně končí.

A ačkoli si to mnozí z nás přáli, protože tak, jak jsme žili, to nebylo udržitelné a ani nám samotným to nijak neprospívalo, přesto je v této situaci málokomu úplně dobře.

Buď se snažíme udržet v tom starém, což nás stojí více a více energie, nebo se učíme žít v novém, což vyžaduje poctivou a hlubokou práci a velkou odvahu.

Takže lážo plážo teď nežije vůbec nikdo.

A přesto...

Právě proto bych se přimlouvala k tomu, abychom alespoň my, co jsme dosud ve vědomí otevírali a léčili hojnost pro celý tento svět, nepřistoupili na narativ toho, že nás čekají těžké časy, že se nevyhneme velkým omezením a zchudnutí.

Pojďme dále rozšiřovat to, co budeme nazývat hojností a bohatstvím.

Fyzické a duševní zdraví, naplňující vztahy, plynutí s přírodou a jejími dary, péče o život ve všech formách, ČAS a ENERGIE, naplněné bytí se sebou samými, vnitřní svoboda a svrchovanost, možnost vyjádřit se tvůrčím způsobem, smysluplná existence.

To je skutečná hojnost!

Hojnost, která se rodí z vděčnosti za to, co už je. Za všechno, čím jsme bezpodmínečně obdarováváni.

Hojnost, která je projevem našeho božství.

Kéž se každé bytosti na této planetě dostane dostatek prostředků a vnitřních i vnějších zdrojů, aby mohla naplnit své poslání zde na Zemi.

A aby mohla být darem a zdrojem bohatství pro všechny ostatní.

Znovu zapisuji slova, která se denně už 30 let modlím:

Subham astu sarvadžagatam.

Šťastny nechť jsou všechny bytosti.

Amen.