Hrozí nám nová totalita?

Mnoho lidí je v poslední době znepokojených praktikami, které se jeví jako totalitní.

Ať už je to umlčování nepohodlných názorů, cenzura webů, snaha o zrušení hotovosti nebo shromažďování informací velkými korporacemi a institucemi.

Vnímají, že politikové se v posledních desetiletích stali především loutkami lobbistů ovládaných korporacemi, a mnoho lidí už proto nevnímá demokracii jako skutečnou vládu lidu.

Jsou hluboce znepokojení, rozezleni, sdílejí na sítích, jak je třeba zasáhnout, bojovat a "těm nahoře" se postavit.

Svobodu je třeba si vybojovat.

Přiznám se, že zrovna tohle téma pro mě bylo v mé transformaci jedno z nejnáročnějších. Do covidu jsem netušila, jak velký mám vnitřní problém s autoritami. Že znám jen dvě polohy, a to loajalitu nebo rebelii. A že ani jedna nevychází ze skutečné vnitřní svobody. Prožila jsem obrovsky silné procesy, které mě zavedly do čarodějnických procesů, do období Bílé Hory a ve mně se uzavírala hluboká karmická, ale i kolektivní zranění, která se dočišťují ještě doteď.

A co se ve mně otevřelo, nikoli jako názor, ale jako poznání každé buňky v mém těle?

Za svobodu není třeba bojovat, protože nám ji nikdo nemůže vzít. 

Je to esenciální část nás samotných.

Můžeme se jí vzdát výměnou za bezpečí, lásku, přijetí, status, ale nikdo nás o ni nemůže připravit.

Tohle téma se bude na kolektivní úrovni vracet tak dlouho, dokud budeme za svobodu považovat nějakou svoji činnost, kterou nám někdo zvenčí může zakázat, nebo jinou činnost, kterou nám může někdo přikázat.

Svoboda je ve skutečnosti stav bytí. Souvisí s hodnotou lidské bytosti, ale její kořeny jdou ještě dál. 

My nemáme svobodu. 

My jsme svoboda.

Až tohle procítíme na kolektivní úrovni, všechna témata související s mocí a bezmocí, nadřazeností a podřadností a námi a "těmi nahoře" navždy odpadnou.

Kéž tuhle šanci nepromarníme.