I zvířata mají své strážné anděly

Znáte takové ty příběhy o tom, jak někdo v kritické situaci něco udělal a nevěděl přesně jak a kde k tomu vzal sílu? Jako by to ani nebyl on, kdo konal?

Tak přesně to se mi stalo dneska.

Před časem nám zemřel jeden náš osmáček a zůstal nám jeden sirotek. Osmáček nemá být sám, a tak se mu poslední dobou hodně věnujeme, vyndáváme ho z klece a necháváme ho běhat, kde se mu zlíbí. Klec máme docela vysoko kvůli dětem, když byly malé, aby na ni dosáhly jen s naší pomocí a osmáčkům se nemohlo nic stát. Teď už jsou velké a z klece si ho vyndávají samy. Klec je ale v poslední době v provozu tak často, že se asi trochu uvolnil zavírací mechanismus a když osmáček  lezl po dvířkách, pod jeho vahou se otevřela a osmáček spadl na zem z docela velké výšky.

Byly jsme zrovna doma jen s Haničkou a hodně jsme se vylekaly. Naštěstí se mu kromě naražené tlamičky nic nestalo. Dala jsem ale Haničce důrazné ponaučení jak klec zavírat, aby se to znovu nestalo, a sama ji zkontrolovala. Po nějakém čase jsem začala vyklízet jednu poličku zrovna pod osmáčí klecí. Právě jsem probírala svíčky, knoty, svícny, když tu najednou cvak, dvířka klece se zase uvolnila a mně se v setině vteřiny vymrštily ruce, ve kterých bezpečně přistál osmáček. Jaká náhoda – byla jsem zrovna v tu správnou dobu na správném místě a aniž můj mozek měl čas jakkoli vyhodnotit, co se vlastně děje, moje ruce už toho drobečka držely v dlaních. Jsem moc ráda, že my lidé máme v krizových situacích k dispozici ještě sílu, která nespoléhá jen na naše smysly a na náš rozum.

A nebojte, klec už má svoje nové místo a je řádně zabezpečená, protože ani andělská pomoc se nemá zneužívat, že? :-)

(2017)