It is better to light a candle than to curse the darkness

Lepší než proklínat temnotu, je zapálit svíčku.

V nedávné době se u nás ve Žďáře stala tragická událost. Málokoho nechala chladným, ať už byl přímým účastníkem oné nešťastné události na obchodní škole, náhodným kolemjdoucím či pouze divákem večerních zpráv. Kdykoli se odehraje něco podobně tragického, ať už je to vražda, znásilnění či jakékoli násilí spáchané především na dětech, vzedme se vlna odporu a nenávisti. V diskusích pravidelně čtu volání o obnovení trestu smrti, proklínání pachatele a s ním celého systému, který tohle dopustil. Je to více než pochopitelné, možná, že se v nás ozývá nějaké kolektivní nevědomí, nějaký autoregulační systém, který ze svého středu chce vyloučit vše potenciálně patologické, aby sám přežil. Volá z nás strach, jak bychom my sami přežili smrt svých dětí, zvlášť pokud by byla násilná a podobně nepředvídatelná jako v případě studenta naší obchodní školy. A taky skrytá hrůza z toho, že jakkoli se snažíme, podobným incidentům zabránit nemůžeme, nemůžeme ochránit ani sebe, ani své děti, jsme zranitelní a vydaní na pospas neznámému a mnohdy nesmyslně krutému osudu.

Abychom nemuseli tyhle naléhavé a nesmírně bolestné pocity přiznat a cítit, většinou je potlačíme se slovy: „Raději ani nemyslet.“ A uvedeme sami sebe do horečného hledání viníka, napravování systému a zavádění preventivních opatření. Vše z toho je v pořádku a může v budoucnu mnohému zabránit; pokud ale všechnu svoji hrůzu obrátíme navenek, může se stát, že přehlédneme něco moc důležitého.

Naše společnost je velice citlivá na jakékoli utrpení dětí a násilí jakéhokoli druhu, včetně domácího násilí. Pachatele takovýchto činů by trestala trestem nejvyšším, proklela navždy a s obětí hluboce soucítí. To vše ale jen do okamžiku, než tato oběť doroste a pod vlivem své deprivace z dětství způsobí něco ona sama. V ten okamžik jde jakýkoli soucit stranou a oběť se dostává na pranýř, kde není slitování. Vím, že je u nás nepřijatelné soucítit s pachatelem, zvlášť pokud se zachoval tak podle jako žena tady ve Žďáře a zaútočil bez varování a jakékoli logiky na to nejzranitelnější, nejkřehčí a nejdražší. Přesto jsem se ale neubránila otázce, jak bolestné zranění a nepřijetí musela ta žena cítit, když upadla do tak hlubokého nevědomí a do takové temnoty, ze které východisko byla jen smrt vykoupená smrtí nevinných dětí. A tak vyznávám, že kdykoli se stane podobná tragédie, cítím hluboký soucit nejen s obětí a všemi jejími blízkými, ale i s pachatelem, když si představím, jak obrovské utrpení způsobil a do jaké temnoty sám sebe uvrhnul.

A jaká je pointa tohoto článku? Žádná. Pro ty, kdo dočetli až sem a rozčileně nezavrhli mě ani tento blog, mám jen jediný závěr, který z lidského úhlu pohledu vyzní do ztracena. Nevím, nevím, nerozumím. Ale věřím. Věřím, že je možné léčit a uzdravovat duši i jinak než tím, že ji proklejeme, zavřeme, deportujeme. Anebo navždy umlčíme prášky na uklidnění. Mluvím o duši pachatelově, ale i duších těch, kteří přežili. Předtím budeme ale muset pochopit, uznat a prožít to, že jsme ve skutečnosti jedním, všichni propojení a stejně zodpovědní za to, co se kolem nás děje. A že tenhle bolavý kruh násilí a krutosti a utrpení bude v projeveném světě probíhat tak dlouho, dokud v našich nitrech bude zuřit naše soukromá válka proti všemu skrytému, co nechceme vidět a připustit, dokud budeme vědomě či nevědomě hrát hry na tyrany a oběti a dokud budeme posuzovat, vydělovat, separovat, hodnotit. V knize Kahlila Gibrana Prorok je to napsáno o poznání poetičtěji:

„A právě tak jako nemůže list zežloutnout bez tichého vědomí celého stromu, ani ten, kdo činí zlo, nemůže páchat špatné činy bez skryté vůle vás všech.

Jako procesí kráčíte společně ke svému božskému já.

Jste cestou a jste poutníky.

A když jeden z vás upadne, jeho pád je výstrahou pro ty, kdo jdou za ním; je upozorněním na kámen vyčnívající na cestě.

Ano, a on upadne pro ty, co jsou za ním a jdou teď rychleji a jistěji, aniž by ten kámen odstranili.

…

A chce-li kdokoliv z vás trestat ve jménu spravedlnosti a zatínat sekeru do stromu zla, nechť se nejprve podívá na jeho kořeny; a tehdy nalezne kořeny dobra i zla, plodnosti a neplodnosti, všechny propletené dohromady v tichém srdci země.“

I´ll light a candle…