Jak mě karanténa učila o hojnosti

Každý, kdo pracuje sám na sebe, ví, že je důležité naučit se ohodnotit svoji práci a naučit se za ni přijímat peníze.

Není to vůbec lehké a existuje celá řada seminářů a kurzů, které tomu ostatní lidi učí.

I já jsem jedním takovým prošla, a protože byl součástí terapeutického výcviku, udělali jsme také sondu do minulosti, do naší buněčné paměti a všeho, co nám brání hojnosti se zcela otevřít.

Nebylo to nic hezkého, co vyplouvalo na povrch. Těžká a velmi hluboká témata z dob hladomoru, válek, osobních tragédií našich předků.

Nicméně učila jsem se peníze přijímat a tímto mnohokrát děkuji všem mým učitelům v podobě lidi, kteří za mnou přijížděli a dávali mi cenné lekce v podobě zpětné vazby, že moje práce má hodnotu a já mám právo za ni finanční odměnu bez uzardění přijímat.

Musím ale říct, že jsem někde uvnitř necítila, že toto je skutečná hojnost. Přišlo mi, že se právě příliš soustředím na to, abych prostě dostala spravedlivou odměnu, ale aby nikdo nestrádal, zkrátka, neplynulo to, přestože jsem se od počátku dokázala uživit.

No a potom to přišlo. Už od konce září zase žádná možnost pracovat, děti doma a podpora veškerá žádná. Prošla jsem vlnami bezmoci, vzteku z toho, že nás, OSVČ, vláda obětovala pandemii, že nás prostě nechala ve štychu. Velkým odporem proti systému a vlnami strachu, že do rodinného rozpočtu ničím nepřispěju.

No a v tu chvíli to přišlo. Teprve ve chvíli skutečné hmotné nouze jsem to všechno pustila a vyslala do éteru modlitbu, aby tedy hojnost přišla jakoukoliv cestou, že pouštím všechny svoje představy, všechny poučky a otvírám se všem možnostem.

A v ten okamžik se rozproudilo cosi dávno zatuchlé. Najednou jsem začala vnímat, že hojnost je prostě tady, že nikdy nezmizela. Že jsme přišli na tuto planetu a dostali všechno, úplně všechno bezpodmínečně zdarma a že tento zákon platí mimo naše lidské pokroucené vnímání stále. Prošla jsem velkým očistným procesem odevzdávání, abych zažila obrovskou hodnotu daru, výměny, nefinančních toků energie hojnosti. Musím říct, že jsem se nikdy necítila v této oblasti volnější a svobodnější. Tolik nádherných darů, setkání. Dokonce jsem pochopila i to, že některé dárky, které člověk obdrží, nejsou ani určeny pro něj. Že můžeme být jen takovou tranzitní stanicí, aby se skrze nás mohl dar dostat k těm skutečně povolaným rukám.

Tolik obrovské vděčnosti, radosti a lehkosti!

A k tomu jsme na konci roku zjistili, že i ty peníze se k nám nějakým způsobem dostaly a my neskončili v mínusu. Na dovču u moře to teda nevypadá, ale u slunovratového rituálu jsme se všichni shodli, že letošní rok byl výjimečně krásný. Že jsme si užili tolik vzájemné blízkosti a bylo nám darováno tolik společného času, že dovolená u moře je toho jen slabým, ale opravdu slabým odvarem.

Tohle je hojnost tak, jak ji cítím já.

Jsem za ni neskonale vděčná!

Ať k vám tedy hojnost připutuje jakýmkoliv způsobem, jakoukoliv cestou a v jakékoliv podobě!

Hodně štěstí, radosti a naplnění v Novém roce!