Jak poznáme "ezo bláboly" od skutečné spirituality?

Jednoduše, jednoduše a ještě jednou jednoduše.

Podle toho, jaký praktický život žijete.

Jak vypadají vaše vztahy ve vaší současné rodině? Dokážete spolu skutečně komunikovat? Máte nějaká tabu? Dokážete se projevovat autenticky a dovolujete totéž ostatním? Pokud jste se rozvedli nebo rozešli, jak máte spolu vyrovnáno? Jste s rozchodem smíření? Pokud jste v partnerském vztahu, přijímáte svého partnera takového, jaký je? Dokážete si nastavovat hranice?

Jaké jsou vztahy s vašimi rodiči a s vaší původní rodinou? Máte vyrovnané všechny křivdy, zdánlivé dluhy, vstoupili jste do skutečné dospělosti a nezávislosti?

Je něco, čeho litujete? Co si nedokážete odpustit? Co nedokážete odpustit druhým?

Je něco, čeho se bojíte a čemu se vyhýbáte? Utíkáte před něčím? A jakým způsobem?

Jak dokážete cítit emoce? Dokážete s nimi vědomě pracovat? Dokážete cítit celé spektrum emocí?

Jak se cítíte ve svém těle? Vnímáte jej? Přijímáte jej takové, jaké je?

Jak vycházíte s ostatními lidmi ve vašem okolí? Jak reagujete v neočekávaných situacích? 

Jsou nějaké situace, které se ve vašem životě opakují? Jak k nim přistupujete?

Cítíte se v životě naplnění? Děláte to, pro co skutečně hoříte? Vnímáte, že prožíváte svůj život a jeho cykly?  

Takových otázek by mohlo být ještě mnoho, ale to podstatné je - výsledkem skutečné duchovní praxe je stále uvolněnější, kvalitnější a vědomější život. Vyrovnané vztahy, smíření, odpuštění, uzavření. Postupné opuštění psychologického času s jeho kdybych tak a co jestli. Pocit vděčnosti, vnitřního míru, ale současně ochota a schopnost pravdivě procítit jakoukoli emoci. Hluboké propojení se svým tělem. Zlepšující se intuice. Schopnost oddat se životu a plynout s ním. Důvěra a laskavost.

Toto vnímám jako absolutní základ. Na něj můžou dosedat vyšší patra poznání, jako třeba vědomí propojenosti se všemi a se vším, vědomí toho, že já vlastně neexistuji, že neexistuje dobro a zlo a vše, co se děje, je v pořádku.

Na té nejhlubší úrovni je to samozřejmě pravda pravdoucí, ale pro naprostou většinu lidí nedosažitelná a v podstatě úplně zbytečná, protože pro ně není nijak prakticky použitelná.

Tyto vyšší úrovně vědomí jsou ale velmi snadno zneužitelné nepochopením těch, kteří přeskočili úrovně nižší. Budete-li si tedy vybírat člověka, jímž se chcete nechat vědomě inspirovat (záměrně nepíšu guru, protože myslím, že doba guruů již pominula), podívejte se na ty nejjednodušší věci - píše o sobě to, co skutečně žije? Vnímáte z něho autenticitu? Jak mluví o druhých lidech? Jak se chová k druhým lidem? Jak se chová ke slabším? Jak se chová, když si myslí, že ho nikdo nevidí? Dokáže uznat chybu? Je otevřený jiným pohledům a názorům?

Spiritualita je tu od toho, aby nám pomáhala žít hmotný život na této Zemi. Pokud nás ale jakkoliv odděluje od našeho těla, našich pocitů, vytrhuje nás z lidských vztahů a od našeho nitra, potom to není skutečná spiritualita.

Je to spirituální bypassing, který je pro sebepoznání naopak největší překážkou.