Jak se to všechno zamottalo a krásně rozmottalo

Vlastně to až tak moc zamotané nebylo, ale přeci nemohu nepoužít takovou krásnou slovní hříčku týkající se motta celé mé knihy. :-)

Byl to ale krásný příběh a nádherná synchronicita.

A dnes vám o tom povím.

Dlouho jsem neměla pro svoji knihu žádný název, vlastně to bylo to úplně poslední, co vzniklo.

Ale skoro od samého začátku jsem měla motto, které mě při psaní doprovázelo:

Život ve své hluboké podstatě poskytuje pouze dary.

Jak obrovská moudrost ve slovech vybroušených jako diamant! Ani písmenko navíc.

V okamžiku, kdy jsem začala ladit grafickou podobu knihy, jsem si uvědomila, že neznám autora tohoto citátu. Vůbec jsem netušila, kde jsem k těm slovům přišla, ani jsem si nevybavovala, že bych si je někdy odněkud opisovala nebo je od někoho slyšela. Popátrala jsem na internetu a našla jsem pouze stránky Pytlíků, od nichž jsme celá léta odebírali bezobalové potraviny. Napsala jsem tedy do Oslavice, abych se na osud těchto slov poptala.

A dostala jsem nádhernou a velkorysou odpověď od Hanky Hikešové z Keramiky z Oslavice, úžasné a inspirativní ženy, jejíž talent se zdaleka neomezuje pouze na keramické výtvory, ale má taky nádhernou přírodní zahradu, učí své holčičky doma a inspiruje lidi svou autentickou, z hlubokého prožitku uzemněnou duchovností a osobitou pomocí při léčbě deprese. O okolnostech vzniku této hluboké pravdy jsem ale neměla tušení, protože jsme se znaly jen zběžně.

Tohle je Hanky odpověď:

Ano, je to tak, že se mi nějak poskládalo tehdy v mých těžkých dnech před lety, kdy jsem po smrti mé dlouholeté lásky a poté i po smrti našeho miminka těsně před porodem upadla do velice hluboké deprese, těžké sociální fóbie, panických stavů. úzkosti a málem jsem přišla o život s prognózou – nikdy nebudete mít děti. Nevzala jsem si ani jedno antidepresivum, ryze duchovní prací jsem se vrátila a stabilizovala ve stavu bytí, který nyní vysílám do světa, na základě kterého pracuji a také právě píšu knihu.

Hanka vědomí propojenosti  a jednoty skutečně žije, a tak mě hluboce dojalo její svolení, aby její motto smělo provázet celou moji knihu, protože „je součástí našeho informačního pole, držení jakékoli informace ve vlastnictví vede jen ke stagnaci, blokování, ve své původnosti jsme všichni jedno“.

Vzhledem k tomu, o čem má kniha je, mám hlubokou důvěru, že si Hanky motto našlo kontext, ve kterém bude moci naplňovat své poslání a vysílám díky tobě, Hani, že jsi pomohla na svět této silné a hluboké afirmaci. A přeji, aby se i tvá kniha rodila na svět v lehkosti a lásce. Už se na ni těším!