Jak změnit systém?

Člověk nemusí být ani žádné protisystémové individuum na okraji společnosti, aby si začal připouštět, že tento systém není úplně ideální.

I v mainstreamu už si cvrlikají vrabci na střeše, že s tím budeme muset něco začít dělat, jinak je po nás veta.

Ano, ano, náprava společnosti, to by bylo něco! Ale všimli jste si, že každý z nás má pocit, že škůdci systému jsou ti druzí? Ať už jsou ekologicky neuvědomělí, politicky pomýlení, asociální, poblouznění nebo dokonce taková zhouba pro naši společnost, že jsou kombinací toho všeho?

Zkuste zrušit ve škole známky a hned se strhne lavina nespokojených rodičů, kteří nevědí, jak si jejich děti ve výuce stojí. Zkuste zrušit letní čas. Nebo snížit teplotu o jeden stupeň.

A uvidíte, co se stane.

A to jsme u úplných prkotin. Ani si nepředstavuji, jak by to vypadalo u něčeho, kde opravdu o něco jde.

Zrovna dnes mi přítelkyně vyprávěla, jak v terapii prožila obrovské opuštění po porodu, když ji odnesli od maminky. A jak se zlobila na systém, protože byl krutý a nelidský.

Nevím, jestli je tu nějaká tajemná síla, která tvoří nelidské systémy. Možná ano, možná ne.

Ale spíš si myslím, že tyto systémy jsou odrazem úrovně našeho vědomí. A protože úroveň vědomí lidí je na této planetě různá, jsou tu i různé systémy. Není divu, že některé z nich nám nevyhovují. Vycházejí totiž z hlubokého traumatu, které máme jako lidstvo v sobě. Projevuje se strachem o přežití, bojem o přežití, potřebou manipulovat světem a okolnostmi, potřebou kontrolovat realitu a učinit ji předvídatelnou. A pod tím vším hlubokou opuštěností, nedostatkem přijetí a bezpodmínečné lásky.

Systémy, které z tohoto traumatu vznikají, jsou hierarchické, bojuje se zde o moc a různé výhody a jsou ve své podstatě predátorské. Nedoceňují se zde hodnoty jako zranitelnost, laskavost, spolupráce, emoce a tvořivost.

Protože jsou tvořeny lidmi, kteří jsou odtrženi od vlastní podstaty, používají se zde prazvláštní metody a techniky pro hodnocení ostatních a manipulaci s nimi. Uplácení, vyhrožování, tresty a sankce, kontrola, porovnávání, společenské normy a status.

A tolik dalšího, jistě mnohé doplníte sami.

A podle mého názoru to není chyba systémů, byť by se nám chtělo věřit, že za to všechno může nějaký tajemný matrix. Ve skutečnosti je vše pouhým odrazem nás samotných.

Chceme změnit systém? Jeho nelidskost a zkostnatělost, ve které se nedá žít?

Musíme se stát skutečně živým člověkem. Zdravým, skutečně vědomým, s integrovanou životní zkušeností, pokorou a vděčností za život. 

To je náš jediný skutečný úkol. Vše ostatní je předem odsouzeno k zániku.

My jsme systém.