Jaké jsou vaše dobré a špatné vlastnosti?

Určitě nejsem první a možná ani poslední, kdo vám tuto otázku pokládá.

Možná v rámci svého sebezpytu víte, kde máte silné stránky a kde zase slabé.

Ale, co když je to úplně jinak?

Možná si všímáte, že v posledních příspěvcích dekonstruuji, co jen jde. A tak se pojďme podívat i na naše vlastnosti.

Co byste řekli na to, kdybych teď tvrdila, že žádné vlastnosti neexistují?

Na první pohled to zní absurdně, každý přece víme o těch svých, vidíme, jak se opakovaně chovají ostatní, a co by to tedy bylo jiného než vlastnosti?

Nemusíte věřit tomu, co sem teď napíšu, ale můžete si to kdykoliv ověřit, když budete chtít.

Ve skutečnosti jsou všechny naše vlastnosti součástí strategie přežití.

Nastavujeme světu svou osobnost, která ale vznikla nevědomky kombinací našeho hlubokého zranění duše, prožitků a leckdy traumat v dětství, toho, co bylo přijímáno, oceňováno a milováno. A schováváme a potlačujeme to, co přijímáno a podporováno nebylo. 

A za tím vším je jeden veliký, neuvědomovaný strach. Strach z nebytí. 

Ten roztáčí koloběh utrpení, kdy se snažíme být tím, kým ve skutečnosti nejsme, vynakládáme obrovské množství energie na to, abychom si zajistili přijetí, lásku a bezpečí, abychom se nakonec - dá-li Pán Bůh - ocitli v situaci velké životní krize a potkali se i se stínovou verzí naší strategie. Tou naší stránkou, která v rámci sebeobrany a zajištění přežití manipuluje, kontroluje, popírá, komanduje, ovládá, upadá do oběti nebo vydírá.

A teprve v tuhle chvíli, ve chvíli, kdy jsme ochotni uvidět celou svou strategii, nejen její naleštěnou a racionalizovanou verzi, kterou předkládáme světu, máme šanci prožít, že to nejsme my.

Že je to jen bolestná, samospádem běžící hra na přežití ve chvíli, kdy vůbec o život neběží.

A pak můžeme uvidět dokonce i to, že i ty zdánlivě dobré vlastnosti jsou pořád součástí této hry. Že není nic ctnostného na tom, snažit se být mravný, hodný, silný, odvážný nebo obětavý.

Je to stále jen velmi dobře maskovaná touha být přijatý a milovaný.

Proč?

Protože ve skutečnosti se nikdo z nás nemusí o nic z toho snažit. Součástí naší zdrojové podstaty je Láska. Pravda. Síla. 

Bez jakéhokoliv úsilí.

Vím, že vy, moji čtenáři, jste velmi vědomí lidé. A tak vám nemusím říkat nic o prožitku plynutí. Flow. To je stav bez ega. Stav, kdy bytí samo skrze vás jedná. Kdy do toho, co děláte, nevkládáte svoji snahu, úsilí ani energii. Pokud o něco usilujeme, o něco se snažíme prostřednictvím odporu vůči tomu, co je, nebo strachu z toho, co by mohlo být, poznáme, že je ve hře nějaká strategie. Ať to vypadá sebeušlechtileji nebo seberozumněji.

A není na tom nic špatného. Jen není třeba si z toho udělat SVOJI vlastnost. :-)

Co kdyby to byla strategie a my ji mohli prozkoumat a rozhodnout, jestli si ji ponecháme?

Co kdybychom mohli být svobodní?