Jde do tuhého

Myslela jsem si, že se na nějaký čas odmlčím, ale tato slova se derou ven a není je možné zastavit.

A tak sem píšu.

Do očí bijící nespravedlnost, která se v současné době děje a která je ospravedlnitelná pouze cíleným netestováním očkovaných lidí, vede mnohé z nás k pocitům zoufalství, bezmoci, vzteku či nenávisti.

Připomíná nám to jiné situace, v nichž se obdobné nezákonné praktiky děly.

Chtěla bych prosím připomenout jednu důležitou věc. 

Věci v našich životech i v našich společnostech se opakují proto, že je jimi třeba projít znovu a vědoměji.

Je na každém z nás, jak se k současné situaci postaví. U těch očkovaných, zda se k tomuto apartheidu připojí, u neočkovaných, zda přijmou roli oběti.

Chtěla bych znovu připomenout. My NEJSME oběti. Být neočkovaný je naše svobodná volba. Není to dokonce ani nic, co by nás mělo definovat a kolem čeho by se měl točit smysl naší existence.

Neupadejme prosím ani do jednoho extrému - ani do role těch, kterým byla nasazena Davidova hvězda, ani těch, kteří si z toho udělají hlavní téma svého života.

Existuje ještě třetí cesta - cesta nenásilí, lásky a pevného postoje. Jediná cesta, která nás nezbavuje naší osobní síly.

Tato situace povede jednoznačně ke vzniku paralelní společnosti. Buďme tedy tam, kde se tyto hodnoty ctí. A není třeba podporovat ty, kdo je nectí.

Co se mě týče, mám k vám velikou úctu a vím, že jste zodpovědní. Na žádné své akci tedy nebudu NIKDY nikoho vylučovat ani lustrovat. Jste u mě vítaní všichni a bez podmínek.

Mám vás ráda!