Ještě jeden o bezmoci

Tenhle článek dnes není pro ty z vás, kdo se teď cítí ve své síle a jsou v naprostém vnitřním souladu s tím, co se teď děje.

Je pro ty z vás, kdo se cítíte frustrovaní, bezmocní, donucení nařízeními dělat věci s nimiž nesouhlasíte, nebo sledovat to, co se děje, bez možnosti do toho zasáhnout. A navazuje na článek, který jsem napsala zde.

Takové situace v lidském životě přicházejí a vždycky přicházely, jen kulisy se mění.

Vedou nás do pozice oběti, někoho, kdo se zlobí na „ty nahoře“, ať už je jimi šéf, premiér nebo mýtický Bill Gates se všemi ilumináty.

A pozice oběti je jediná pozice, v níž se nedá vůbec nic změnit.

Mám proto pro každého z vás jeden tip, jak se s tímto stavem vypořádat.

Udělejte z toho svoje vlastní, vědomé rozhodnutí.

Jak? Hned vám to ukážu.

Ne každý z nás může a chce být Martinem Lutherem Kingem nebo Gándhím. Koneckonců, všichni víme, jak skončili. A mnozí z nás cítí, že teď nemají volbu. Že kdyby odmítli to či ono, přišli by o práci, o duševní zdraví nebo třeba o firmu, kterou budovali celá desetiletí.

Ne po každém z nás je však požadováno, aby byl Martinem Lutherem Kingem nebo Gándhím. Abychom se ale mohli stát integrovanou a vědomou lidskou bytostí, je naprostou podmínkou, abychom převzali za svůj život zodpovědnost. Rozhoduji se svobodně, že v tuto chvíli přijmu, co se po mně požaduje, přestože s tím nesouhlasím.

Pozor, nepleťme si to s racionalizací a dalšími kompenzačními mechanismy. Převzetí zodpovědnosti nevypadá tak, že řeknu:

Dělají to tak všichni, tak to asi bude správně.

Dělám to pro svoje děti.

Dělám to tak, protože mi nic jiného nezbývá.

Převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí je proces zcela opačný:

V tuhle chvíli se rozhoduji nechovat v souladu se svým svědomím a přesvědčením, protože na to nemám sílu. Mám strach ze ztráty zaměstnání, jsem samoživitelka, bojím se toho či onoho, a přebírám za to plnou zodpovědnost.

Co se v takovou chvíli stane?

1. Vrátím se zpět do své síly, která je mi k dispozici i ve chvíli naprosté zranitelnosti a vnějškové slabosti.
2. Situaci přijmu, čímž uvolním napětí, a často už jen tento krok mi pomůže uvidět situaci z jiného úhlu, najde se jiné, dříve neviděné řešení.
3. Pojmenuji svůj strach, což s sebou nese další benefity: mohu s ním pracovat, nemusím proti němu už dál bojovat, není třeba osočovat nikoho jiného, urputně chránit sám sebe. Zkrátka zmizí boj.
4. Mohu se učit bezpodmínečné lásce a sebepřijetí.

A mohu si být jistý, že časem podobná zkouška přijde znovu. :-) Ne jako trest, ale jako laskavá nabídka, jak se naučit žít z lásky,  a ne ze strachu.

Ale o tom zas jindy.

Mějte se fajn! :-)