Jsem tu

Jsem tu

stojím tu připravená.

Jsem tu

jsem láskou prostoupená.

Tohle jsou slova z písně od Kláry Sáry, která se ve mně spontánně rozezněla ve chvíli, kdy přišel okamžik mé iniciace v kněžku. Okamžik, kterému předcházely měsíce noření se k živlům, archetypům, stínům. Rozpomínání se na zručnosti kněžky, na dary, které každá z nás nese, na sílu kruhu a zdravého sesterství.

Pro mě to taky byla doba, kdy se z mého podvědomí vynořila nejhlouběji ukrytá bolest, jež se mi neukázala v žádném procesu Cesta ani v žádném z procesů pracujících s traumatem uloženým v těle. Zavnímala jsem, že byla tak hluboko uložená proto, že byla pro moji duši naprostým šokem. Hluboký propad vědomí, útok na ženskou spiritualitu, obrání žen o jejich sílu, strach ukázat se, být viděná, zrada v rámci bezpečného pole sesterství. A přestože jsem už dávno provázela rituály, vedla ženské kruhy a prakticky žila ženskou cyklickou spiritualitou, spojenou s Matkou Zemí a lunárními cykly, tahle zapomenutá vrstva bolesti mé duše se vynořila teprve v okamžiku, kdy jsme se jako sestry a (budoucí) kněžky poprvé spojily v kruhu. Strachy, které procházely mým systémem, byly těmi nejintezivnějšími strachy, které jsem zažila. Bolest ze zrady a pocit ohrožení, které se propsaly do celé mé duše. A i to je v pořádku, protože nastal čas poléčit i ty nejhlubší vrstvy našeho ženství.

Jsme ženy, které mají volební právo.

Jsme ženy, které mohou studovat.

Jsme ženy, které mohou být ve vrcholných funkcích.

Jsme ženy, které mohou žít podle svého rozhodnutí.

Buďme i ženy, které budou přinášet ženskou spiritualitu jako medicínu pro tento bolavý svět. Medicínu jednoty, kruhu, tvořivosti, spojení s přírodou, vděčnosti, lásky a cyklických proměn, včetně mystérií krve a mystérií smrti.

Dovolme si to vše přinášet beze strachu, že budeme za svoje dary potrestány.

Už můžeme. 

Můžeme být ženy - kněžky.

Svobodně a v lehkosti.

S díky všem ženám, které touto cestou šly před námi.