Jsme u konce...

Moji milí,

už je to deset let, kdy jsem začala psát tento blog. Začal ještě na mých starých stránkách Agape a článků jsem napsala nepočítaně. Neměla jsem žádný plán, jen jsem čekala, kdy se něco zrodí a já tomu pomohu dát formu a tvar.

Můj poslední únorový příspěvek byl o mé plánované cestě do Indie, k nohám posvátné hory Arunáčaly, poklonit se muži, který mě na mé duchovní cestě provází od jejího samého počátku někdy na prahu dospělosti. Šrí Ramana Mahariši.

Neodvezla jsem si odtud nic, až na pár pomíjivých věcí, které mi budou ve zbytku tohoto života připomínat, co jsem tam nechala.

Odevzdala jsem tam příběh svého odděleného já a identifikaci s ním.

A s tím, jak postupně (a nikoli bez bolesti) utichá moje mysl, zmizela potřeba cokoli sdělovat světu. Ztratila se slova, protože najednou není nic špatně ani správně, není žádný názor ani postoj, zato je tu uvědomění té veliké arogance v já vím.

A tak z Pravdy toho, čím procházím, mohu napsat jediné. 

Tento blog končí, protože už bylo vše řečeno.

Najdete zde nadále pozvánky na semináře, ale jinak se s pokorou noří do Ticha.

Pokud ještě někdy přijde impuls psát, nebude už můj.

Takže i já vstupuji do tajemství toho, co bude dál.

Děkuji za vše, s vděčností a láskou.

Katka Beáta