Na našem webu používáme cookies.
Některé z nich jsou k fungování stránek nezbytné, ale o těch ostatních můžete rozhodnout sami.
Blog
Kdybychom to věděli, cítili a respektovali, ušetřili bychom si mnoho energie a trápení.
Na některé věci je totiž třeba si s pokorou počkat.
Když se totiž odehrají ve svém vlastním čase, jsou kouzelné, nenaplánovatelné a dojemné.
A přesně to se stalo s tímto pérem.
Před mnoha měsíci jsem požádala říši dravců, zda by mi věnovala mé osobní péro k vykuřování.
Zaslechla jsem ve vnitřním prostoru slova: Až budeš připravená, přijde.
Mnoho týdnů a měsíců jsem chodila krajinou a pozorně se dívala a potom jsem to úplně pustila.
Tento víkend jsme se s mým mužem vypravili do České Kanady, do míst, kde jsme nepotkali živáčka, kde jsme se sytili nádherou spojení přírody a lidského ducha.
I přesto, že jsem odjížděla a užívala antibiotika a nebyla jsem tedy zcela fit, prožila jsem tam mnoho krásných, až posvátných okamžiků.
A ve chvíli obrovské vděčnosti, naplnění a radosti jsem jen pár desítek metrů před návratem do civilizace nalezla tuto nádheru.
Vděčně jsem ji přijala a pocítila opojnou radost a dojetí, že se to stalo zrovna teď a takhle.
A vzpomněli jsme si s mužem, že jsme po cestě tam potkali v autě nebývalé množství dravců, někteří letěli hned vedle našeho auta a viděli jsme je z nečekané blízkosti.
Děkuji vám, přátelé a nositelé svobody a lehkosti, za Váš krásný dar.
Budu ho mít ve veliké úctě.