Kdy se vydat na Cestu

Ptala se mě v mailu jedna žena, která jí se mnou před časem prošla.

Čím pozorněji je člověk ukotvený v Přítomnosti, tím jasněji některé věci vidí. Například to, že život spíš než nahodilá změť událostí, které se nám nespravedlivě dějí, je ve skutečnosti sled obrazů, opakovaných zkušeností, kterými jsme neprošli dost vědomě. Vybíráme si ty stejné partnery, opakujeme stejné chyby, prožíváme stejně bolestné emoce. Někdy si toho všimneme relativně brzy, jindy až ve chvíli, kdy míra utrpení je tak nesnesitelná, že už se v tom nedá žít.

No a to už je okamžik, kdy vidíme trochu jasněji. A možná nám dojde, že podobné pocity a zkušenosti si neseme třeba už od dětství. Nebo že jimi procházel někdo z našich předků. Nebo možná nic z toho nevíme, nic z dětství si nepamatujeme a vrtá nám hlavou, proč si podobné situace do života stále přitahujeme.

A to je pozvánka na Cestu. Cesta není žádná složitá metoda, je to jen setkání v Pravdě. Setkání dvou bytostí – průvodce a klienta – v takové hloubce, kde klient sám zná odpovědi na všechny svoje problémy. Někdy chvilinku trvá, než tomu uvěří nebo než si to dovolí, ale vždycky se tak stane. Cesta je taková lupa, abychom v tapiserii našeho života, někdy i protkaného do životů našich předků, našli nezpracované situace, potlačená traumata, nezdravá přesvědčení a omezující sliby a každou z těch situací prožili znovu, vědomě, ve větším pochopení a nakonec i odpuštění. Ne kvůli minulosti, ale kvůli lepšímu a svobodnějšímu Tady a Teď.

V pravém odpuštění se stane zázrak a my už nemusíme donekonečna opakovat chyby z minulosti, tím pravděpodobněji, čím neurotičtěji se jim vyhýbáme, ale můžeme svobodněji a vědoměji začít tvořit svoji budoucnost.

Tak, jak jdeme životem, vynořují se témata ke zpracování sama. Mohou souviset třeba s tím, co prožívají naše děti a co si z dětství neseme bolavého sami, s lidmi, kteří nám přicházejí do života, zdravotními obtížemi, nebo zkrátka ucítíme, že teď je ten pravý čas.

Kdykoliv si uvědomíme, že v nějaké oblasti svého života nejednáme svobodně, že se něčeho bojíme, před něčím utíkáme, přehnaně reagujeme nebo si něco bereme osobně a vytváříme kolem toho dramatické příběhy, je to výzva k zastavení. Právě kroužíme kolem něčeho a čas uzrál k tomu, abychom to dokázali prožít a zpracovat lépe a zdravěji. Způsobů je mnoho, Cesta je pro mne ta nejdobrodružnější a nejkrásnější. A pokud je i pro vás, tak právě nastal čas. :-)

(2017)