Když šíp nemíří k cíli

Posílám všem srdečné pozdravy, ať jste kdekoli! Já sedím u počítače se šálkem čaje s mlékem a na klíně mi spinká náš poslední osmáček – dědeček. Už skoro rok je sám a zdá se, že už mu ubývá sil. Celý život byl takový divoch, co chvilku nepostál ani neposeděl, ale posledních pár dní se mi chodí stulit do klína, já mu udělám pelíšek ze svých dlaní a on tam vydrží spát celou věčnost. Teď potřebuji ruce, abych mohla ťukat do klávesnice, a tak jsem ho zabalila do sukně, jen čumáček mu vyčuhuje. Je to takové hezké bytí beze slov.

Obyčejné, prosté bytí.

Občas ke mně přicházejí lidé s tím, že hledají štěstí a harmonii, ale nic z toho k nim nepřichází. Většinou jsou to velmi moudří a krásní lidé, kteří touží přijít domů a naleznout to skutečné, nikdy nepomíjející štěstí a harmonii, která je naší podstatou. Moje odpověď na jejich bezvýsledné hledání je vždy jediná: Nehledejme štěstí ani harmonii, hledejme PRAVDU a všechno ostatní nám bude přidáno. Dokud budeme hledat cokoli jiného, budeme jen frustrovaní, že něco z toho nemáme, a výsledkem bude buď křečovitá snaha o to, nějak ztracené štěstí a harmonii najít, nebo pocit selhání z toho, že ať se snažíme, jak chceme, úspěch stejně nepřichází.

S pravdou je to jiné. Pravda je TAKOVÁ, JAKÁ JE. A když si ji přiznáme a prožijeme, byť by byla v tu chvíli sebe nepříjemnější a sebe bolestnější, krůček po krůčku nás dovede k větší a větší celistvosti. Dovede nás k sobě samotným. TAKOVÝM, JACÍ JSME. Ne jací si myslíme, že máme být. Ne jak si myslíme, že se od nás očekává. Ne takovým, jací bychom si přáli být.

Dovede nás k ne-úsilnému bytí.

Bytí, ve kterém v každém okamžiku vyvstává impuls k činnosti nebo nehybnosti. Slovům nebo mlčení. Kde se čas od času jako kapka rosy zaskví okamžik štěstí, jako třeba teď u mě, když cítím to měkké teploučké tělíčko, které s důvěrou odpočívá v mém klíně. Štěstí i harmonie zdánlivě přicházejí a odcházejí, jako v onom známém příběhu o duchovním mistrovi, jemuž utekl kůň. Jen Pravda zůstává. JE, KTERÁ JE. A má neobyčejnou schopnost – vtahovat nás hloub a hloub do své podstaty, která je za všemi protiklady.

Raději než lásku, než peníze, než víru, než slávu, než poctivost; dejte mi pravdu. (Henry David Thoreau)