Křídla Vánoc po našem

Někdy přijdou dny, kdy se člověku všechno sype na hlavu, a ta je tím pádem na rozsypání. Dlouhá léta si držím zásadu, že se v jednu chvíli plně soustředím vždy pouze na jednu věc. To je docela dobré duchovní cvičení, protože pak pozbývá smyslu problém zvaný: mám starostí až nad hlavu, nevím co dřív. Vždycky je prostě jen jedna věc, a tak mysl může zůstat v klidu a z toho vznikají ty nejlepší nápady.

Včera ale časový stres způsobil, že tuhle taktiku nešlo použít. Nebo možná šlo, ale já jsem to nedovedla. Byla jsem v plném proudu příprav na odpolední výuku, zbývala mi jen půlhodina a tentokrát nešlo přípravy nijak ošulit ani v hodinách improvizovat. Do toho přišly holky z školy, Hanička v kabátě špinavém od hlavy až k patě, protože upadla. Cítila jsem, jak napětí stoupá a hlava je na rozskočení.

Chvilku jsem se v tom plácala, vyhrožovala, udílela pokyny a do toho horečnatě dělala přípravy a předstírala, že nejsem doma. No, nezaujatému pozorovateli by to asi přišlo jako blázinec a ani nechci přemýšlet, jak by to působilo na pozorovatele zaujatého.

V nějaký požehnaný okamžik jsem se zvedla od stolu a po cestě do kuchyně vyslala střelnou modlitbu, kde jsem všechny svoje úkoly, obavy, strachy i vztek na holky, že mi přidělaly starosti s kabátem, odevzdala a poprosila o pomoc a vedení.

A potom jsme s holkami jen žasly. Ve vteřině přiletělo na náš okenní parapet, kde se do včerejška neukázal ani zobáček, asi třicet zvonohlíků, kteří poletovali dokola, usedali na okno a asi dvě minuty tančili neuvěřitelný nádherný tanec. A já jsem z ničeho nic pocítila takovou úlevu a tak velké požehnání, že ze mě stres a napětí sjely jako hedvábný šátek.

Přítomnost člověku přivádí neustále do cesty podobné zázraky. Nádherná setkání se zvířecími, rostlinnými i lidskými bytostmi, tiché zvuky, oslňující barvy. Jen naše mysl zaměstnaná starostmi většinu toho nevidí, protože je magicky přitahována problémy a vším, co nefunguje. Ne vždycky je v našich silách si s myslí poradit duchovními technikami. Někdy nás od naší mysli může vysvobodit jen vědomí vlastní nedokonalosti a pokorná prosba o pomoc. A kdy jindy prosit než o adventu…

(2016)