Léčit, čistit, nebo kvantovat?

Velké téma ezo světa.

Je ještě čas na hluboké katarzní procesy? Nakolik máme čistit svoje těla, buněčné vzpomínky a rodové linie a nakolik jen pouštět a odevzdávat?

Myslím, že to je jedna z dalších zbytečných debat, která nemá řešení.

Osobně jsem zažila okamžitá uvědomění a okamžitá puštění, ale i procesy, které trvaly týdny. Nejen proto, že jsem někdy potřebovala čas si vším projít, smířit se a opustit, ale třeba i proto, že všechno má svůj čas a své božské načasování a my jsme součástí procesů lidí v našem okolí a kolektivních procesů.

A přestože se vše zrychluje a zjemňuje, ve skutečnosti to jediné, na čem záleží, je vnitřní Pravda.

Ať je tedy Váš proces vnitřního probuzení takový, jaký je. Rychlý, nebo pomalý. Hluboký, nebo v lehkosti. Ať je prostě autentický.

Zcela jinou zkušenost v duchovních světech potřebuje člověk, který vytahuje kolektivní stíny do vědomí, zcela jinou zase ten, kdo manifestuje vize a dary. A zase jinou průvodce umíráním nebo učitel ve škole.

Po ovoci poznáte je, a tak vědomě pozorujte svůj život. Procházíte jedním katarzním procesem za druhým, nemůžete se ani nadechnout, jak je to náročné, ale tíha ve vašem životě se nezmenšuje? Možná jste uvízli v nějaké představě, že léčení je utrpení, a že každičký nesoulad ve svém životě musíte prožít až k jeho nejhlubším kořenům. Nebo procházíte terapiemi proto, abyste nemuseli dělat v životě žádné skutečné změny. Nebo je tomu naopak a vy kvantujete, odevzdáváte, žijete v lehkosti, zatímco vaše stíny na vás čekají v hloubkách, kam se ani neodvážíte pohlédnout a vás duchovní život je tak jedním velkým útěkem? 

Pokud se cítíte dobře ve svém těle, sami se sebou i se svými blízkými, vnímáte, že jste na svém místě a cítíte se živí, případně se tomuto stavu přibližujete, jdete správným směrem. A pokud ne, možná přišel čas na otázku: Jaká je ta nejhlubší pravda o mně a mém životě, kterou si neodvažuji vyslovit?

Kéž je vaše cesta z Pravdy.