Na našem webu používáme cookies.
Některé z nich jsou k fungování stránek nezbytné, ale o těch ostatních můžete rozhodnout sami.
Blog
Na zahradu chodím vždycky v dlouhé sukni, když odpočívám, i když pracuji. Spoustu práce totiž udělá za mě – přirozeně mě zpomalí, pohladí trávu i bylinky a z obyčejného zahradničení je rázem meditace. Dá se v ní taky leccos přinést nebo odnést. :-)
Zvlášť když jde člověk na zahrádku na pět minut a vrací se zpátky po hodině zcela nepřipravený, obtěžkaný nečekanými dary, které po cestě potkal.
Dnes jsem se vrátila ze zahrady a když jsem ze sukně vysypala úrodu, byla tam kopřiva vedle hrášku a ptačinec v sousedství s okurkou.
Takový oltáříček maminky Země, která nerozlišuje mezi plevelem a zeleninou a dává všem stejně lásky, prostoru i živin.
Mám to v rostlinné říši stejně jako ona a všichni přátelé z říše rostlin požívají u mě na zahradě i na stole stejnou úctu.
Dlouhá sukně je pojme všechny. :-)