Na našem webu používáme cookies.
Některé z nich jsou k fungování stránek nezbytné, ale o těch ostatních můžete rozhodnout sami.
Blog
… řekla mi Eliška před časem, když jsem seděla u stolu s kameninovou mísou a mísila těsto na chléb.
Taky jste si toho všimli, že když člověk vykonává něco, s čím je jeho duše v souladu, je prostě neodolatelný? Nejde o krásu ve fyzickém smyslu, spíše jako by duše vystoupila na povrch a prozářila celou jeho bytost.
Můj muž takhle vypadá, když přikládá do ohně. A Hanička když tančí.
Já osobně mám mnoho prací a domácích činností, které více než ráda deleguji na druhé. Ale potom jsou činnosti, které bych nazvala spíše úkony, jež považuji za svoje výsostné právo a zásadně je nedeleguji. Do tohoto ranku spadá veškerá péče o bytosti v našem domově – péče o vodu na našem stole, zalévání a výživa rostlin, krmení ptáčků, příprava kombuchy, práce s léčivými rostlinami a pečení a žehnání chleba.
Touto péčí vědomě vytvářím něco, čemu se souhrnně říká domov. Ten nevznikne v dokonale vycíděném, nazdobeném a naleštěném domě, ale v duchovně čistém, živoucím a soucitném prostoru. Vznikne z pocitu vzájemnosti, cílené pozornosti a laskavé péče.
Takovéhle tvoření domova energii neubírá, naopak člověk naplní pocitem vděčnosti.
Takový jiný předvánoční úklid. :-)
