Blog

Melancholický

Dnes ráno jsem doprovázela svoji velkou třeťačku do školy. Rozloučily jsme se na půl cesty k zastávce školního autobusu a ona mi mávala, dokud nezašla za roh. Otočila se snad dvacetkrát. A já jí mávala nazpátek a ukládala si ten okamžik do srdce. Tetelilo se štěstím, že jí ještě stojím za zamávání. A svíralo se tušením, že už ta doba asi nebude mít dlouhého trvání…