Na našem webu používáme cookies.
Některé z nich jsou k fungování stránek nezbytné, ale o těch ostatních můžete rozhodnout sami.
Blog
Před dvěma lety jsem tu psala o tom, jak naše děti pomaličku odrůstají dětským báchorkám o Mikuláši a Ježíškovi, a že začínáme pomalu hledat nový a vědomý přístup k ročnímu koloběhu a jeho hlubokým poselstvím.
Já osobně svoji cestu jako dospělá hledám a nacházím už roky a moc mi v tom pomáhá zkušenost z naší waldorfské školky, jíž jsme součástí už 8 let a s níž se letos k naší velké lítosti loučíme. Inspiraci hledám taky v knihách, teď nejnověji v nádherné knize Rok ve Svatojánu od Evy Francové. Nesmírně si jí vážím za to, že každá její další kniha je méně a méně komerční a s hlubším poznáním a poselstvím – to se málo vidí a většinou je to naopak. Nikdy jsem svátky a rituály nebrala jako kolorit pro děti, ale jako způsob jak během roku projít co nejvědoměji milníky a přechodovými obdobími v plné síle a ve svém středu.
Letošní začátek adventu jsme oslavili obzvláště slavnostně. Tradiční vánoční spirála totiž byla pro našeho nejmladšího Vašíka naposledy a kromě toho andělem, který pomáhá dětem najít cestu do (vlastního) středu, byla naše nejstarší Eliška. Eliška byla před tak náročnou rolí pochopitelně nervózní, a tak jsme se spolu před začátkem pomodlily, aby společně s ní chodil spirálou i skutečný anděl a vedl její kroky i všechno její počínání. Když jsem ji potom se zatajeným dechem pozorovala, viděla jsem, že naše společná modlitba byla vyslyšena. Za pár hodin se zase proměnila v hubatou puberťačku, ale i těch pár chvil stálo za to. :-)
Takové zvláštní proměny jsem se stala svědkem už několikrát. Nejen na nejrůznějších slavnostech a rituálech, ale třeba také při rodinných konstelacích. Myslím si, že je velmi důležité, zda se jen tak kvůli dětem převlékáme do kostýmů Mikuláše, čerta, anděla nebo svatého Martina, nebo VĚDOMĚ vstupujeme do jejich příběhu, jejich poselství, řekněme energetického pole, aniž bychom se za někoho nutně museli převlékat. Když se tohle podaří, mohou se stát zázraky.
Moje odpověď na dětské vítězoslavné zvolání, že Mikuláš či anděl byl přeci ten či onen, bývá většinou jen: A jsi si úplně jistá, že to byl jenom on? Nezdálo se ti, že byl tentokrát takový trochu jiný? Jako kdyby za jeho zády stál skutečný Mikuláš? Skutečný anděl?
A přiznám se, že já sama jsem si čímkoli jistá rok od roku méně…
(2017)