Na našem webu používáme cookies.
Některé z nich jsou k fungování stránek nezbytné, ale o těch ostatních můžete rozhodnout sami.
Blog
Není nic těžkého být radostný, vděčný a probuzený ve dnech, kdy se všechno daří, vše plyne a slunce svítí.
Ale naše odhodlanost, víra, duchovní pokročilost a láska občas procházejí nějakou zkouškou, nezřídka i velmi těžkou.
Jen málokdy se modlím nějaké institucionalizované modlitby, pár jich mám moc ráda, třeba tu od Charlese de Foucaulda nebo sv. Františka z Assisi.
Kromě nich se nejčastěji modlívám, co mi srdce na jazyk přinese. Třeba takhle:
Foto: Barbora Tomisová
Bože můj,
děkuji Ti za vše, čím procházím.
Dej mi prosím odvahu udržet si otevřené srdce a prožít všechno, co má být prožito, vědomě a pokorně.
Dej mi moudrost poznat, kdy mám mlčet a kdy mluvit, kdy mám situaci pouze prožít a kdy jednat.
Mám-li jednat a mluvit, dej mi prosím lásku, abychom z téhle situace vyšli všichni posíleni a proměněni.
Odevzdávám Ti svůj život, své srdce a svou duši, abys proměnil kal ve zlato a bolest v blaženost.
Amen