Moji milí, kteří jste tu byli přede mnou…

… cítím vaši přítomnost nepřetržitě, vnímám vás za svými zády a vaše podpora mi dává sílu ve všech životních situacích.

Znám osudy mnohých z vás. Vlastně je to zvláštní, že nejvíce ze všeho si my, co žijeme, vzpomínáme na těžkosti, kterým jste čelili.

Vzpomínám na tebe, prababičko z tatínkovy strany, která jsi porodila svoje druhé dítě jen pár hodin poté, co tvůj muž zemřel na zápal plic.

Vzpomínám na tebe, prababičko z maminčiny strany, která jsi v dětském věku osiřela a protloukala se se svými sourozenci, jak to jen šlo. Která jsi pochovala nejen svého tatínka a maminku, ale také čtyři svoje děti.

Vzpomínám i na vás všechny ostatní, třebaže často již bezejmenné. Žijete ve mně a s vámi i vaše životní zkušenost a moudrost.

Odevzdávám vše, co nám již neslouží, odpouštím vše, co má být odpuštěno a děkuji za vaši neutuchající podporu a láskyplnou důvěru.

Každý den s vděčností vnímám, jak důležití jste pro mne v těchto dnech. A snažím se je prožívat tak, aby moji potomci mohli čerpat sílu zase z mých zkušeností a z mé moudrosti.

Pokoj vám i nám.