Moji přátelé...

Mám obrovské štěstí na přátele. V mém rodném městě, po celé republice a dokonce po celém světě.

Jsou to laskaví, přemýšliví a nesmírně zodpovědní lidé. Zabývají se zdravím v jeho celostních souvislostech, zajímají se o to, odkud pochází zboží, které si kupují, co jedí, u všeho, co dělají, berou v potaz parametry sociální, etické i ekologické.

Často mají vysokoškolské vzdělání, jsou mezi nimi lékaři, lékárníci, učitelé, právníci, fyzioterapeuté i terapeuté.

Naprostá většina z nich je neo*kovaná.

Najednou se dočítám, že jsou to nezodpovědní antivaxeři, kteří zkazili všem Vánoce. Že jsou to černí pasažéři, kteří doufejme brzy zemřou. Že jsou stejně zarputilí jako vrahové, kteří také vědí, že nesmí vraždit, a přece to dělají. Že páchají násilnosti na lékařských osobnostech a pochodují v extremistických průvodech.

Moji přátelé,

patříte mezi nejvzácnější lidi, které znám. Ani kdybych děkovala od božího rána do samého večera, nestačilo by to k vyjádření vděčnosti, kterou cítím, že vás mám ve svém životě.

Nikdy by mě nenapadlo, že právě vy se stanete terčem nejostudnější kampaně posledních několika desetiletí, v níž je záměrně vyčleněna jedna skupina, vůči níž je podněcována nenávist.

Že jako společnost tak snadno zapomeneme, že dělení na my a oni je nebezpečná iluze,  protože jsme zkrátka jednotlivé lidské bytosti s mnoha osudy, názory, životními výzvami a cestami.

Moji milí o*kovaní přátelé,

ani nevíte, jak vděčná jsem vám za to, že naše vzájemné vztahy nenarušil tento banální rozdíl v názoru na něco, co za deset let bude jen vágní vzpomínkou. Že jsme udrželi vědomí toho, že hodnota lidských vztahů nezávisí na názorové shodě, ale vzájemné úctě, respektu a oboustranném obohacování. Jsem vděčná své rodině, že ačkoliv jsem v minoritě, toto téma pro nás nikdy nebylo podstatné, protože všichni víme, že vlastně nic nevíme. A že čas ukáže, kdo volil lépe, ale že každý z nás volil podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Každý z vás pro mě je a bude lidskou bytostí.

Děkuji vám!