Na vlně vděčnosti

Před nějakým časem jsem se odešla zavřít do kokonu, abych tam nerušeně poseděla s emocemi, které se mnou pracovaly. Byl to pelmel pocitů, které ve mně vyvolala četba knihy Tomáše Hajzlera Dobrý život ve stínu konzumní společnosti, a beznaděj a frustrace z další vlny drakonických a neefektivních opatření, která, jak jsme už tenkrát asi všichni čekali, samozřejmě za tři týdny neskončila.

Někdy to nejlepší, co můžeme udělat, je prostě sedět.

Nebo stát za lepší svět, jak říká moje kamarádka Jitka, maminka pěti dětí.

A tak jsem seděla a myslím, že úplně poprvé v životě mi došlo, že já se vůbec nemusím dožít plné manifestace toho Tomášova „dobrého světa“, který pomáhám spolutvořit. Že se to může zvrtnout, že to možná nezvládneme a nebo že prostě ten proces bude mít příliš dlouhé trvání.

A do toho všeho přišla otázka: Co bys dělala, kdybys věděla, že se té změny nikdy nedočkáš?

A odpověď byla rychlá a jednoznačná: Dělala bych totéž, co doteď.

Vždyť naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne. (Václav Havel)

A v ten okamžik se porodní proces rozjel naplno.

Před časem jsem tvořila online meditační kurz. Tvoření bylo báječné, ale ty technické záležitosti potom, to bylo utrpení. A tak jsem se trochu obávala, zda to u vydávání knihy nebude podobné, zda si nepokazím dojem z psaní.

Nic nebylo dále od pravdy. Z celého procesu se stala obrovská vlna lásky, nádherných setkání a velikých obdarování. A já tedy budu pokračovat ve tvoření toho krásného světa plného úcty, lásky a  spolupráce. A budu vám o tom povídat, protože nic není v tomto okamžiku důležitější než vděčnost a vzájemná podpora.

Už brzy vám napíšu, kdo stál za tím, že jsem tuhle knihu vůbec začala psát a jak neuvěřitelný příběh to byl.

Mějte se moc krásně, veliké objetí vám všem!

Katka Beáta