Nevánoční přání

První Štědrý den po svatbě jsem probrečela. Už ani nevím proč, vždyť je to čtrnáct let, ale tipuju, že ze stejného důvodu, který způsobuje rozmrzení v mnohých rodinách v tyto dny. Zkrátka jsem měla nějaká očekávání, a ta nebyla naplněna. Protože jsem byla čerstvě vdaná za muže s jinými očekáváními, jinými zvyky a tradicemi a ještě nám to komplikovalo malé miminko, které bylo ten den extrémně uplakané.

Další roky jsme ladili, vychytávali, zkoušeli, než jsme se dopracovali do stavu, který se blíží naprostému ideálu.

Povím vám, jak se to dělo.

Ten první faktor, který přišel do mého života společně s mým mužem, jsou jeho narozeniny. Respektive jejich nešťastné načasování. 23.12! Každá hospodyně pochopí a soustrastně pokýve hlavou. Můj muž je velmi skromný a za svůj život si zvykl, že výjimečnost tohoto dne prostě zapadne v hromadách povinností a úkolů, jež je nezbytné udělat den před začátkem Vánoc. Ale já jsem to tak nechtěla, a tak jsem postupně osekávala povinnost za povinností, až na ten den zbyly jen dvě – namočit fazole a zasadit stromeček do stojanu. Máme asi míň uklizeno. Obyčejnější štědrovečerní menu. Míň dokonale zabalených dárků.  Ale máme jeden krásný společný den k dobru.

Další věc, která zcela proměnila náš pohled na tyto svátky, byla naše maringotka. Možná pamatujete na naše příspěvky z té doby. Slavili jsme bez elektřiny, tekoucí vody a jen s vyrobenými dárky. Zpočátku jsme tuhle zdánlivě chudší nadílku dětem kompenzovali další den ještě klasičtější nadílkou pod stromečkem doma, ale časem jsme všichni, včetně dětí, zjistili, že už o ni vlastně nestojíme. Štědrý den jsme tak osekali ještě víc, více a více na dřeň, kterou je společné bytí. Pořád tam ale právě byl ten tlak na to, abychom si tento významný den nekazili vzájemnými šarvátkami a zlobili se na děti, že nám to kazí.

Během let se ale vyřešilo i toto. Ne, z našich dětí se nestali andělé, hádají se jako koně a domácí idyla je u nás stejně vzdálená jako v ostatních rodinách. Ale dostali jsme k dobru čas a celé to očekávání se tím jaksi naředilo. Postupem času jsme totiž začali slavit už od Slunovratu. Ten den prožíváme velmi důležitý rituál pouštěním toho starého a střežením ohně. Další dny pokračujeme v podobném duchu, tak nějak vskrytu, nezatíženi konvencemi a komerčním vnucováním něčeho, co od podstaty spíš odvádí. No a Štědrý den? To je jedna z perliček, jedna z mnoha třešinek na dortu. Celé to zakončujeme už téměř pravěkým silvestrovským rituálem vyrábění novoročních vision boardů. Tolik vzájemnosti, tolik společného pobývání, tolik úplně přirozeně vzniknuvší lásky a pospolitosti. A že se občas někdo poštěká nebo nemá náladu. No a co? Ještě je přeci tolik dalších možností…

Slíbila jsem, že Vám nevánočně popřeji. A tak Vám tedy přeji, aby Vaše Vánoce byly přesně takové, jaké budou, a abyste si je přesto do hloubky prožili a společně užili. Koneckonců ty úplně první Vánoce nebyly taky asi žádná hitparáda, a přesto na ně vzpomínáme dodnes.

Přeji Vám, abyste tento den mohli být sami sebou, aby mohl být takový, jaký potřebuje být, a aby byl přesto požehnaný a nezapomenutelný!