Na našem webu používáme cookies.
Některé z nich jsou k fungování stránek nezbytné, ale o těch ostatních můžete rozhodnout sami.
Blog
Už nějaký čas se s Vámi chystám sdílet vzpomínku na krásný prožitek s jednou budoucí maminkou, která mě kromě předporodní přípravy přizvala také jako doprovod k samotnému porodu. Je to neopakovatelné a krásné být přítomna okamžiku zrození v respektujícím prostředí. Havlíčkobrodská nemocnice, kam už několik let jako doprovod jezdím, takovým místem je. Porod probíhá v tichu, beze spěchu, v naprostém klidu. Nemůžu se vynadívat na ženu, která rodí. Když není ničím a nikým vyrušována, vypadá nádherně a v ničem se nepodobá hysterkám z téměř všech filmů. Tentokrát poprvé jsem jako laktační poradkyně byla svědkem samopřisátí – miminko dostalo tolik času, kolik potřebovalo, aby se samo doplazilo k prsu a přisálo se. Říkám si, jaký start má asi do světa holčička, která se narodí do klidu a pološera šťastné mamince a dostane všechnu podporu a všechen čas, aby se sama vydala na první cestu ke štěstí a slasti.
Tohle jsou momenty, kde cítím, že mě Život chce mít. Dát budoucím maminkám všechnu podporu, aby mohly porodit bez komplikací, rychle a aby si ona i její miminko mohly tuto zkušenost odnést do dalšího života jako posilující a transformační.
Budoucí maminky proto provádím terapií, pokud cítí, že jejich vlastní porod nebo jejich předcházející porody v nich zanechaly smutek, pocit selhání, zrady nebo dokonce trauma. Pomocí technik NLP, vizualizace a dalších potom připravíme půdu pro další porod tak, aby proběhl bez komplikací.
A k tomu všemu maminkám míchám bylinné čaje na míru, radím v otázkách výživy i kojení.
Když se potom s maminkou, s kterou jsem prošla tak dlouhý úsek, setkám při porodu a když poprvé uvidím to malé miminko, cítím, že je oba už dávno znám.
Je to zvláštní, ale stejně tak cítím, že mě Život chce mít také u konce života tady na Zemi. Už tolikrát jsem byla průvodcem lidí i zvířat, když odcházeli, jako kdyby na mě čekali. Dneska ráno mi v dlaních zemřel jeden náš milý osmáček. Když jsem ho ráno našla, z posledních sil mi vylezl na ruku a já jsem ho hřála a hladila, dokud nedodýchal. Když byl malinký, byl hodně nemocný a slabý a chodíval se ke mně takhle dobíjet. Vymazlila jsem ho a vypiplala, a dneska jsem se s ním rozloučila úplně stejně.
Zrození i smrt potřebují stejné vědomí – pokoru, odvahu a ticho.
(2017)