O jednom pokusu, v němž se učitel stal žákem

Období před začátkem školního roku bylo u nás třeskuté, však už jsem o tom psala. Ve vzduchu bylo příliš mnoho změn, a tak u nás bylo jako v ringu před začátkem zápasu. Všude adrenalin, všude napětí, ale zápas v nedohlednu. :-)

Vždyť jsem jsem si tu nejednou postěžovala, že tu situaci nesu dost nelibě.

Jednou se zase do sebe děti s vervou pustily a kreténi a pohlavky létali vzduchem a já se (vzhledem k našim dveřím, jež jsou vše jen ne zvukotěsné) propadala hanbou. Rozhodla jsem se tedy, že dětem uštědřím lekci, na kterou jen tak nezapomenou. Jak jsem tak byla v ráži, svolala jsem je do kuchyně. Vzala jsem dvě identické skleničky, naplnila je rýží (stále likvidujeme přebytečné zásoby) :-) a zalila je vodou. Jistě ten pokus znáte, že? Vychází z premisy, že voda je bytostí, nikoli jen chemickou sloučeninou. Je nositelkou života a přebírá vibrace, jež se v její blízkosti vyskytují, čímž nás může léčit nebo nám škodit. Jednu skleničku jsem tedy postavila k našemu malému oltáříčku na papírek se slovy LÁSKA, MILOST SOUCIT. Na tu druhou skleničku jsem zakřičela KRETÉNE a postavila ji na lísteček se stejným slovem. Teď vám dám za vyučenou, abyste viděli, co nám všem způsobujete, říkala jsem si v duchu, s tím, že v nejhorším případě budou skleničky na konci pokusu vypadat stejně. Doufala jsem ale, že se pokus vydaří a nenáviděná rýže zplesniví dříve než ta milovaná.

Nedá mi to a fotky tentokrát vyberu velké, abyste viděli to, čeho jsme byli svědkem my. Zatímco voda pod lístečkem KRETÉNE zůstávala zcela nezměněná, voda hýčkaná u oltáříčku slovy LÁSKA, MILOST, SOUCIT se pomaličku zakalovala. Asi po deseti dnech jsem poprosila Elišku, aby ten rozdíl zdokumentovala, ale než se k tomu Eliška odhodlala, přišla Hanička a lahvičkou s KRETÉNEM zatřásla. Skleničky teď vypadaly navlas stejně. Nejdřív jsem se na ni zlobila, ale potom jsem si řekla – dobrá tedy. Pokud se nám voda snaží něco říct, poprosíme ji, aby nám to sdělila znovu. Postavili jsme tedy skleničky vedle sebe a pár dní zase počkali. Ještě zvědavější než předtím. Tohle je stav skleniček po 14 dnech od začátku pokusu:

Co k tomu dodat? Snad jen že se svým dětem hluboce omlouvám. :-) Že voda ví daleko líp, než jsem v tu chvíli věděla já, že je to jejich proces učení a zrání. Že v jejich hádkách ani bitkách není zlý úmysl a nenávist, ale způsob, jakým zrovna zpracovávají svět. Tak se s vámi o nečekaný výsledek našeho pokusu dělím, možná vám někdy přijde vhod. :-)

(2018)