Když jsem před mnoha měsíci oslovila Simonu Babčákovou
, zda by nechtěla propůjčit hlas mé knize a vtisknout do ní kus ze sebe, cítila jsem, že to je dobrá volba. Vnímala jsem, že by ji mohla kniha oslovit a že by právě ona mohla svým pochopením a ochotou nořit se do vnitřních i vnějších procesů lidské duše, dát do knihy mnohem více než pouze svůj profesionální hlasový a herecký projev.
Toto jsou její slova, která mě naplňují obrovskou nadějí, že kniha si i v této podobě nalezne mnoho posluchačů, jimž pomůže poléčit bolesti zjitřené událostmi posledních dvou let: