O válce, vizích a straších

Mnoho let si doma děláme vision boardy, protože jsme si prožili, že z hloubi duše a v pravdě vyslovená přání se manifestují, a to i ta poměrně odvážná, která se úplně nedrží při zemi.

Od několika lidí jsem v poslední době zaznamenala postřeh, že jejich přání se plní dříve nebývalou rychlostí.

I já jsem toho živým důkazem - přání z mého letošního vision boardu jsou všechna již buď splněná, nebo se ukázal někdo, skrze něhož k jejich splnění dojde. Byla jsem naprosto ohromená rychlostí, s jakou se vše děje.

Včera jsem ležela unavená v posteli, Vašík nám četl knihu Agnes a Ostrov stínů a mně prolétlo hlavou, že by se mi hodila masáž. Nejsem zrovna masážní typ, a tak tahle aktivita u nás doma není úplně běžná. Přesto okamžitě, aniž bych cokoliv vyslovila, Hanička začala masírovat má chodidla.

A proč o tom všem píšu?

Pokusím se to napsat, i když tím riskuji nepochopení. 

Vnímám, že současná válka je nejméně reálnou válkou, která kdy probíhala. Nemá všeobecnou podporu, lidé si přejí mír, boj je zastaralý a je třeba jej opustit.

To, co se děje především, je hluboká retraumatizace, vyplavení starých strachů a také možnost skutečně je poléčit a propustit z našeho kolektivního pole.

Je tu intenzivní vnitřní volání po opravdovém léčení, uzdravení a odpuštění.

Mě vede velmi silně k přednášení enneagramu, který otvírá naše nejhlubší strachy a zranění, která se na jejich vzniku spolupodílela.

Chystáme několik kruhů, které budou zaměřené na léčení kolektivního traumatu.

Pouštím do světa knihu a nyní i audioknihu, která rovněž léčí hluboké rány a strachy.

A pevně, každou svou buňkou věřím, že tuhle válku je možné zastavit velice rychle.

Skutečně rychle.

Spojením jasné a čisté vize z otevřených a poléčených srdcí.

Udělám pro to, co bude v mých silách.