Premenstruační syndrom. Kdo jej zná, tomu o něm nemusím povídat, ať už je to zuřivá žena či zoufalý muž, který nechápe, kdo je ta bytost, se kterou spojil svůj život. Kdo PMS nezná, stejně nepochopí.
I se mnou žije tato entita, která se týden před menstruací probouzí a velice intenzivně se domáhá sluchu a pozornosti. Ze dne na den se z krásného místa pro život stane odporný bordel všude, z dětí spratci a z mužů – pro ty má jen jediný výraz – pche! Jako bych se v okamžiku propadla do nějakého temného místa, kde všechno najednou ztrácí smysl, všichni prudí nebo mají nekalé úmysly a nic neplyne a nefunguje. I teď mi tato entita sedí za zády a kontroluje, jestli jsem při psaní pravdivá a nevymýšlím si, že jsem ji hravě zvládla a mám rady jak na ni. Po pravdě – nemám. Od okamžiku, kdy svůj život sdílím se třemi hlučnými dětmi a nemám možnost se stáhnout do sebe a být sama a v tichu, dává o sobě vědět velice potměšile a dělá jí nesmírnou a sadistickou radost, když může někomu udělat naschvál, někoho vykoupat v jeho vlastní bezmoci a pořádně se rozlítit.
Přesto mám alespoň malé nebojové taktiky jak s touto podivuhodnou energií vycházet a přitom nedohnat k šílenství ani sebe, ani své okolí. Chcete-li, podělím se …
- Předně je třeba nezapomenout, že tato entita skutečně nemá nic společného s tím, kdo doopravdy jsme. Je to shluk zablokované energie, která částečně pochází z našich dětských nezpracovaných bolestí a částečně zasahuje mnohem hlouběji do kolektivní bolesti ženství. Proto nemá smysl brát si její řádění osobně a vytvářet si kolem toho další příběhy o tom, jak jsem špatná matka, žena, člověk a já nevím co ještě. Na druhou stranu však není možné tuto sílu ani bagatelizovat, protože bolesti, kterou za poslední staletí ženy prožily, bylo víc než dost a je třeba ji uvidět, ucítit a uctít.
- Pokud to upřímnost a pravdivost partnerského vztahu dovolí, je neocenitelné, když je partner informován o tom, že se tato síla probudila, protože v tu chvíli je třeba veliká bdělost. A když má v tenhle okamžik žena po boku člověka, který ví, že potřebuje pomoc, neodsoudí ji, ale ani se nenechá stáhnout do stejného nevědomí, mají vyhráno. Je-li možné vyhrát něco, co není bitvou, ale přímou cestou ke svobodě. A když se v týdnu, kdy se z partnerské dvojice stane nepartnerská trojice, podaří aspoň občas z této situace udělat legraci na obou stranách (PMS entita smysl pro humor nemá), když se partnerům povede trochu poodstoupit, aby viděli sebe sama, sebe navzájem a vykukující malé či velké monstrum, které touží po pozornosti a nakrmení negativní energií, najednou je všechno lehčí a ne tak komplikované.
- Pokud je žena dost odvážná a bdělá, může pro sebe i ženství udělat ještě něco mnohem zásadnějšího, co už bylo v tomto článku jednou zmíněno. Může PMS entitu skutečně uvidět, ucítit a uctít. Jak? Tím, že bude věnovat pozornost tomu bublání uvnitř a podaří se jí být natolik bdělá, aby se vyhnula všem ochranným strategiím, které toto bublání udržují pod povrchem, například zajídání, vzteku obrácenému navenek, sledování televize, brouzdání po internetu, telefonům s kamarádkou… Každý máme svoji strategii, někdy o ní víme, někdy ani nevíme, proč děláme to, co děláme, a někdy ani nevíme, že to děláme, to vše záleží na stupni našeho vědomí. A ve chvíli, kdy svoji únikovou strategii známe, je možné rozhodnout se udělat to nejdůležitější – neudělat vůbec nic! A pocítit, co bychom museli cítit, kdyby nebylo úniku. Nehodnotit to, vždyť velká část toho, co se chce dostat na světlo, ani není naše. Jen tomu dát prostor, aby to vyšlo, dopřát tomu pozornost, přijetí, neobrátit to proti nikomu, ani proti sobě. A takhle to udělat jednou, nebo možná každý měsíc. Jedna věc je rozhodně zaručená – zjistíte, že není, s kým byste bojovali, že nemáte proti sobě žádného nepřítele, jen velkou bolest, která čekala, až se narodí dostatečně vědomé ženy na to, aby ji dokázaly přijmout a nechat být.
- Tuhle velikou sílu poháněnou bolestí, strachem, utrpením, hněvem, tuhle sílu nezkrotí hospodyňka, která má všude naklizeno a naškrobeno. Neporadí si s ní ani hodná a laskavá a vždy milující maminka. Ani přítulná, něžná ženuška. Ale je ještě jeden ženský aspekt v nás, temná bohyně, to divoké v nás, co bychom někdy raději neviděly, k čemu se nehlásíme. A ta žije v takových hloubkách, že tuhle sílu dovede vynést do vědomí a transformovat ji do tvůrčího aktu. Dá velkou odvahu dovolit téhle bohyni v nás se projevit, protože neuznává žádné konvence, žádné šněrovačky ve dnech PMS by neprošly. Taky velké analýzy jí nedělají dobře, takže já už radši končím a jdu si skočit přes nějaký ten čarodějnický oheň. :-)
PS: Někdy mám pocit, že tyto články vznikají hlavně pro mě, abych si skrze ně něco uvědomila. A tak jsem neoslyšela výzvu v tomto článku, a pocítila to, co bych musela cítit, kdyby nebylo úniku. Asi deset dní jsem měla pocit, že snad nesu bolest celého ženského pokolení a všechny hrůzy světa. Po deseti dnech jako když utne. Od té doby mě již PMS nenavštívil a já už nikdy nepocítila strach ze tmy a smrti. A období před menstruací se stalo nejmilejší dobou celého měsíce, kdy vznikla naprostá většina článků tryskajících odkudsi z hlubin, kde dřív číhal ten veliký nepoznaný strach. S velkou vděčností a radostí ctím PMS jako zakladatele tohoto blogu. :-)
(2015)