Silvestrovská ztráta paměti

Pokud můj blog čtete pravidelně, víte, že minulé roky pro mě byly roky velkého pouštění všech konceptů o tom, kdo jsem nebo nejsem JÁ.

Zvědomování si, na čem lpím, s čím se identifikuji, od čeho odvozuji svoji hodnotu.

Svoje představy a očekávání jsem musela pustit tolikrát, že to ani nespočítám, ale nikdy jsem nezaznamenala, že by mě nějak ubylo nebo mi to nějak uškodilo.

Poslední zkouška mě potkala hned na přelomu roku.

Na Silvestra, pár minut před půlnocí, nás opustil náš rodinný počítač. Ještě nám přehrál poslední film roku a po jeho skončení se odebral do věčných lovišť. Byla jsem jen maličko znepokojená, protože nejdůležitější část svých pracovních dokumentů mám zálohovaných na externích discích a ve svém notebooku, takže šlo jen o faktury, seznamy přihlášených lidí na semináře a pár dalších drobností.

Pár dní nato jsem chtěla něco poslat ze svých zálohovaných dat na notebooku a zjistili jsme, že z něj za nepochopitelných okolností zmizelo úplně všechno.

Přišla jsem tedy o rukopis své knihy, všechny nahrávky svého online kurzu, veškerou administrativu.

Ale protože souzním se rčením, že cokoli neočekávaného pochází od Boha, zůstala jsem zvědavá, co to všechno má znamenat.

Když jsem tuto otázku položila do svého nitra, odpověď přišla okamžitě: Vyzkoušej si, jak moc lpíš na výsledcích své práce. Na své umělecké tvorbě.

Bylo pro mě velkým překvapením, že ani moc ne. 

Dokonce jsem vnímala velmi zvláštní pocit, že to, jestli se zachrání data z našeho počítače, záleží především na naší důvěře. Že existují i neexistují zároveň a ještě se neví, jak to dopadne.

A tak jsme v klidu a důvěře čekali, jaká tajemství vydají útroby našeho odešivšího počítače a zda je případně pozře náš nový počítač.

Chvíle napětí, ještě další chvíle napětí a nakonec můj muž našel všechno.

A polovina toho se na nový paměťový disk nevešla. 

Takže další etapa našeho procesu pouštění toho, co už s námi nerezonuje. Co už nepotřebujeme.

A v jeho průběhu se záhadně objevila všechna ztracená data na mém notebooku.

Už nebylo třeba, aby byla ztracená. :-)