Přátelství s vesmírem

Před pár dny jsem zažila štědrý den. Pochutnávala jsem si na lívancích naší hodné paní sousedky, dívala se s Eliškou na scénky Felixe Hofmanna a při scénce s řízkem jsem dostala velikou chuť na řízek. Doma maso skoro nevaříme a přiznám se, že řízek z masa jsem ještě nikdy nesmažila. Tak jsem tak celé odpoledne chodila a toužebně poslintávala po opravdovém řízku, když tu přišel můj muž z práce a přinesl mi … ano, řízek. Ještě nikdy mi z práce nic dobrého nepřinesl, a že to je nějaký pátek, co jsme spolu!

Podobné situace se mi v životě dějí skoro denně a jen stěží můžu vyjádřit vděčnost a radost, se kterými je přijímám a snad i vracím zpátky. Nejsem fandou vesmírného objednávání, takže je beru jako velkorysé dary, nikoli jako plnění svých přání a objednávek.

Skeptický duch může namítnout, že jde zkrátka o náhody, protože svět je plný nepředvídatelností a chaosu, z nichž může vyvstat i takováhle zdánlivě neuvěřitelná situace. A stejně tak jako já jemu nemohu nijak dokázat, že těch náhod je už trochu moc a že zázraky vidím na každém kroku, ani on nemá žádný exaktní důkaz, že realita je taková, jakou ji vnímá on. Zdá se mi, že v tomto světě je každému umožněno prožívat takovou realitu, jaké věří. Někdo vnímá svůj život osudově, jiný věří na psychosomatiku, pro dalšího je to konečná a jediná existence, která postrádá jakýkoli přesah. A každý má svůj postoj zdůvodnitelný desítkami situací, které jsou ale z jiného úhlu pohledu snadno zpochybnitelné a jejich vnímání je, zdá se, nepřenosné.

Mám takový pocit, že některá rozhodnutí člověk musí vnitřně učinit, aniž by pro ně měl nějaké důkazy, průkazné studie a exaktně měřitelná fakta. Například odpověď na Einsteinovu otázku, zda je k nám tento vesmír přátelský. Mohu si vnitřně odpovědět, že nikoli, protože jde o temný, hvězdami a dalšími vesmírnými tělesy protknutý nekonečný, a přesto zakřivený prostor. Pokud si ale odpovím ano, nutně musí následovat další otázky. Třeba – jak se tato přátelskost projevuje? Carl Gustav Jung mluvil o synchronicitách, dvou nebo více událostech, které nemají příčinnou souvislost, a přesto spolu souvisejí a v životě člověka nabývají velmi konkrétních významů. Viz třeba synchronicitní řízek z úvodního odstavce. :-)

Asi se nikdy nedobereme jednotného rozhodnutí pro všechny a proč taky? V každém případě já jsem si vybrala život v přátelském vesmíru, protože mi to přijde jako dobrý způsob života. Když pojmenujeme náhodu darem a přírodní zákony zázrakem, do života nám automaticky vstoupí radost, vděčnost a údiv. A to je velmi krásný modus vivendi, ve kterém je dobře nejen nám, ale i světu kolem nás. I přesto, že je vědecky naprosto nepodložený… :-)