Pravda a láska nezvítězí

O víkendu jsem ulehla s teplotou a dostala tak týden pro sebe, k integraci prožitého, doléčení a odpočinku.

A společnost mi dělala tahle kniha.

Odhalení Marie Magdaleny.

Průběžně jsem plakala dojetím a vzdychala v ohromení, jakým pokladem je nalezené Mariino evangelium, jak málo je veřejnosti známo, že Marie Magdalena byla apoštolka, mystička, bytost, která nejhlouběji rozuměla Ježíšovu učení. Žena, která se vymanila osudu žen své doby a odvážně se vydala na cestu lásky.

Jedna kapitola knihy se jmenuje Láska již zvítězila.

To byl pro mě zásah do černého.

Tahle věta mě okamžitě přenesla o pár let zpět, kdy jsem si z pobytu ve tmě odvezla nejen své nové jméno, ale taky zásadní poznání pro svůj další život: Všechno zlo se už stalo. Teď se jenom opakuje v nekonečném karmickém kolotoči. 

Láska již zvítězila.

To je druhá strana téže mince.

Jak bychom asi žili, kdybychom pořád nečekali na budoucnost, na nějakou budoucí spásu, kdybychom nebojovali za lepší zítřky? Kdyby nebylo třeba žádného boje, žádných reforem, revolucí, plánů ani dealů?

Kdybychom se budoucnosti nebáli?

Co kdybychom skutečně uvěřili, že je to tak jednoduché?

Láska zvítězila.

Království boží je v nás.

Teď.

Tady. 

Teď.

Tady.

Teď.