Proč mudrci mlčí

Ještě včera jsem chtěla napsat článek o volbách, trochu jinak, než je běžné.

Předstihl mě jiný člověk, který napsal něco podobného, co jsem měla v úmyslu napsat já, a na jeho fb profilu se strhla obrovská lavina kritiky, urážení a demonstrativního ukončení sledování.

To ukončení sledování mě speciálně baví. Je samozřejmě úplně v pořádku, když si ke sledování vybíráme pouze ty lidi, kteří nás nějak obohacují, dělám to taky tak. Ale docela fascinující fenomén je právě ta potřeba autorovi článku oznámit, že s ním končím. Že zklamal moje vlastní projekce o něm, že přestal naplňovat moje očekávání a že ho tedy za trest opouštím a na jeho stránky už nikdy ani nevkročím. :-)

V tu chvíli jsem skutečně naplno pochopila, proč skuteční mudrci všech dob zkrátka mlčeli. 

Není to alibismus ani strach.

Je to prosté a jednoduché vědomí důsledků.

Myslím totiž, že se můžeme shodnout na tom, že vyhraje ten kandidát na prezidenta, který vyhraje. Ať je to kterýkoliv z nich, bude řada občanů rozladěná, naštvaná, vystrašená, jiná nadšená a zbytku to bude úplně jedno.

Troufám si říct, že více méně už teď je jasné, jak to dopadne. Že většina voličů je už rozhodnutých.

Jaký má tedy smysl se dál dohadovat, nenávidět se navzájem, nálepkovat se?

***

Každý z nás má pocit, že se ve volbě rozhoduje racionálně a rozumně. A správně.

Vážně? 

A proč myslíte, že druhé kolo je pouze o emocích, nikoli o faktech?

Proč je tu atmosféra plná vzrušení, naštvanosti, ale i agitace a manipulace?

Rozhodovací proces je bohužel čistě emocionální a neurovědci o tom vědí své.

Víte, co vše stojí za vaší volbou? 

Pokud chcete, vyzkoušejte si to a skutečně do svého nitra položte otázku:

Co bych musel/a cítit, kdyby - bez ohledu na to, jak zodpovědně jsem k tomu přistupoval/a - vyhrál druhý kandidát na prezidenta?

Ano, s moudrým a reprezentativním prezidentem, správnou vládou a v dokonalém světě bychom byli všichni šťastní.

Dokážeme to i ve světě nedokonalém?