Průvodkyně mezi světy

Na Berounsko mě to přitáhlo před několika lety a vlastně jsem ani nevěděla, proč chci do téhle části republiky na prázdniny. Co budeme dělat tak blízko u Prahy? Proč nejedeme někam na hory?

Ale stalo se a rodinná dovolená to byla - ach - nádherná.

Od obrovských pavouků, kteří nám dělali společnost v našem penzionu, až po jasně bílé šnečí ulity, ze kterých jsem vyrobila zvonkohru na zahradu.

Zvláštní pocit, že tady to znám.

Probudila se ve mně hluboká láska k Berounce.

Miluji ji, jsem s ní spjatá.

Na Tetín jsme se ten první rok vrátili třikrát a dvakrát nás tam zastihla bouře.

***

Od té doby sem přijíždím, jak jen mohu.

Vykoupat se v Berounce.

Na Tetíně pozdravit protilehlé skály.

A čím častěji se sem vracím, tím jsou mé pocity intenzivnější. Není to jen láska k tomuhle kraji. Je to hluboká vzpomínka na to, že kdysi jsem tu byla doma.

***

Tento rok jsem vstoupila do výcviku kněžek bohyně Živeny na Slovensku. A tenhle krok ve mně začal tuto skrytou a zřejmě i potlačenou část historie mé duše rozkrývat zřetelněji. Něco se ve mně chvěje - směsice bolesti, dojetí a vděčnosti.

Jako bych se po dlouhém odloučení spojovala s částí sebe, která dřímala v polospánku, ale teď se naplno probouzela.

A moje návštěva Tetína minulý týden, to byla záplava slz, dojetí a záblesků obrazů toho, co jsem tam prožila.

Tisíce let o tom bylo nebezpečné mluvit, a proto bylo lepší na to zapomenout.

Ale ve správnou chvíli se všechno v pravdě znovu vyjeví.

I to je část příběhu mé duše.

Byla jsem kněžka. 

Průvodkyně mezi světy.

PS: Nebylo pro mne vůbec lehké toto napsat. Přináší to s sebou vlny děsu a hrůzy. Vzpomínky v těle, bolest a strach. A tak je v lásce propouštím a dovoluji zcelení i tohoto bolavého střípku mé duše. Kéž je toto rozpomenutí a zcelení pro nejvyšší dobro celého světa.