Rakovina jako zrcadlo naší společnosti

Minulý víkend jsem zhlédla nesmírně zajímavou sérii nezávislých dokumentů o rakovině s názvem Truth about Cancer. Mluvili v ní odborníci z různých zemí světa, vysvětlovali mechanismus vzniku nádorů, specifika jejich růstu a metabolismu i možnosti léčby jinak než konvenční medicínou.

Čím více informací jsem o tomto velmi specifickém onemocnění měla, tím mi bylo jasnější, proč je v současnosti rakovina nemocí číslo jedna a proč se jí jen tak nezbavíme.

Jako terapeutka Cesty s každodenní zkušeností, že každá nemoc má emoční základ a v jejím pozadí musí stát vědomí, které odpovídá symptomům nemoci, jsem se pouze přesvědčila, jak dokonalé a přesné zrcadlo našich nešvarů tato nemoc je.

Rakovina vzniká z našich vlastních kmenových buněk. Některé z nich se začnou chovat jinak, nespecifikují se a neslouží celku, tj. našemu organismu a nezemřou, když je jejich čas, ale naopak se stanou nesmrtelnými, exponenciálně se množí a fungují pouze pro sebe bez návaznosti na systém jako takový.

Pokud je imunitní systém člověka oslabený, může toto bujení přehlédnout a nádor člověka pomalu zabíjí. Často se tak neděje kvůli nádoru samotnému, ale kvůli energetickému vyčerpání a malnutrici organismu. Nádorové buňky zaplavují tělo kyselinou mléčnou, tu potom naše játra, nejvýznamnější detoxikační orgán, metabolizují na glukózu, kterou zpětně vychytávají rakovinné buňky, takže tělo se vyčerpává vyživováním nádoru, nikoli svých tkání. Prostředí, v němž je kyselina mléčná, navíc neumožňuje správné vstřebávání živin, což dále přispívá k podvýživě celého organismu.

Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Naše civilizace nese bohužel rysy, které jsou rakovinným buňkám velmi podobné. Naše adorování individualismu a špatné pochopení osobní svobody udělaly z mnohých z nás parazity s psychopatickými sklony. Odrážejí se v celém systému, ať se podíváme na farmaceutický průmysl, potravinářský průmysl, způsob, jakým vykořisťujeme země třetího světa i náš způsob přemýšlení, v němž zvíře definujeme jako věc a ekologické a sociální náklady na průmyslovou výrobu zcela opomíjíme. Stálý růst je naše meta!

A tak se stalo, že na naší planetě je jedno procento lidí, které vlastní více než 90 % zdrojů, velká část planety strádá, zničili jsme vodstvo, půdu i vzduch. A velká většina lidí jen čeká, co se kde rozhodne, kdo jim pomůže, kdo jim poradí jak žít. Co mají jíst, kde mají pracovat, čemu mají věřit, čeho se mají bát.

Svědectví stovek lidí, kteří se z rakoviny vyléčili, zároveň dává návod na to, jak vyléčit nemoc, která postihla celou naši planetu. Všichni se shodli na tom, že k vyléčení potřebovali transformovat celý svůj život. Propojovali zdravé, bez chemie vypěstované jídlo s přírodními doplňky stravy, měnili vztahy se svými blízkými, odpouštěli, duchovně zráli. Každý z nich se musel vydat na svoji vlastní cestu, převzít zodpovědnost za svůj život, důvěřovat životu.

Aby se mohl člověk z rakoviny skutečně uzdravit a ne ji jen na nějaký čas potlačit, aby poté udeřila s ještě větší razancí, měl by se sám stát smysluplnou a ohleduplnou součástí tohoto světa. Převzít zodpovědnost za svůj život v plné šíři. Teprve tehdy se jeho rakovinné buňky mohou rozpomenout, že i ony byly kdysi smrtelné a odumřít a dát prostor životu, aby nastolil harmonii a řád.