Říkají nám to pořád

Dnes jsem zažila hluboký proces QHHT se ženou, která má židovské kořeny. Několik jejích předků zahynulo v koncentračním táboře a přestože je sama terapeutka a tématu holokaustu a židovského utrpení se ve svých procesech opakovaně věnovala, stejně se v ní s vypuknutím konfliktu na Blízkém východě probudily buněčné vzpomínky a vyplavila se další vrstva potlačené a zapomenuté bolesti tohoto národu.

A právě k otázce utrpení, které v tomto světě stále přetrvává, protože jsme dosud nebyli schopni ukončit válku a křivdy a pocity viny, které s sebou přináší, promluvilo její vyšší já.

Říkáme vám to pořád.

Plnost života. Žití.

Všechno utrpení jde uctít jen životem. Životem žitým naplno.

Životem žitým ze srdce, z plnosti bytí. Radosti z obyčejných věcí.

Smrt jde uctít jen životem žitým naplno.

A já tu teď sedím v setmělém pokoji, hmatatelně cítím tu tenkou dušičkovou linii mezi námi a ostatními světy a ještě to celé vstřebávám.

Říkají nám to pořád.

Tak kéž už to uslyšíme.