Na našem webu používáme cookies.
Některé z nich jsou k fungování stránek nezbytné, ale o těch ostatních můžete rozhodnout sami.
Blog
Setkání
Minulý týden jsem šla pro synka do školky, která má společný chodníček se s ní sousedícím stacionářem. Po chodníčku proti mně klátivým krokem, typickým pro děti po dětské mozkové obrně, přicházel asi desetiletý kluk a usmíval se od ucha k uchu. Taky jsem se na něj usmívala a on ke mně natáhl ruku. Podala jsem mu svou a on ji zvedl k ústům a políbil ji. Smáli jsme se na sebe a já jsem mu z celého srdce poděkovala. Nikdy předtím jsme se nepotkali, a přesto bylo naše setkání nejkrásnějším za poslední dobu. Lidé, kteří nežijí ve vleku své mysli, nám podobně jako zvířata mohou dát velký dar. Svoji ukotvenost v Přítomnosti a z ní plynoucí radost a otevřenost vůči všem. Zkuste ji nepropásnout… :-)
(2016)
