Slowphone

Myslím, že jedním z úkolů, který mám na tomto světě, je zpomalovat jej.

I když to vypadá, že toho dělám mnoho, ve skutečnosti žiju hodně pomalu. A moc mě to těší.

Když přijde čas na novou deku, upředu si přízi.

Když dojde chleba, zadělám si kvásek.

Výroba osobní medicíny a kosmetiky trvá celý rok podle sezóny bylin.

I moje nová kniha čeká. Čeká, až budu moct být ještě více v klidu a tichu a budu jí moc skutečně naslouchat.

***

Jeden ze způsobů, jak vědomě zpomaluji svůj svět, je fakt, že nemám chytrý telefon.

Tento věrný přítel mi sloužil dvanáct let. Nespočetněkrát mi upadl na zem, zvlášť když byly děti malé. Má odřený displej. Když mi někdo volal, občas zkolaboval a hovor nepřijmul. Někdy zase nepřijímal sms. 

A i přes tyto mouchy to byl přítel největší.

Mám ráda ten pocit, že nejsem pořád dostupná. S kým se mám spojit, s tím se spojím. V ten správný čas.

Líbí se mi taky pocit, že nevím. Že nemám síť pořád po ruce.

A přestože mám už půl roku k dispozici smartphone, zatím jsem ani na chvíli nepocítila tu potřebu vyměnit je.

Nepotřebuji věci dělat rychleji ani pohodlněji, ale vědoměji.

***

Vzhledem k tomu, že můj telefon v posledních dnech přišel o celou klávesnici, domluvili jsme se, že přišel čas na reinkarnaci.

Dostane nové tělo a nás pak čeká pár dalších společných let.

Už se na ně těším.

:-)